Volby, kterým dominovalo především uprchlické téma, přilákaly nejvyšší volební účast od devadesátých let. Vládní CDU ve všech třech zemích ztratila, přesto si dokázala udržet první místo ve východoněmeckém Sasku-Anhaltsku.
V obou západoněmeckých zemích však její kandidáty ve finiši předstihli současní zemští premiéři, tedy zelený Winfried Kretschmann v Bádensku-Württembersku a sociální demokratka Malu Dreyerová v Porýní Falci.
Volby ve znamení protestu
Jakub Eberle je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zabývá se zejména současnou německou zahraniční politikou. |
Největší zisky si však připsala protestní, pravicově populistická Alternativa pro Německo, která bude zastoupená v polovině všech zemských sněmů a stala se tak významnou celostátní stranou. AfD dosáhla ve všech třech hlasováních na dvouciferné výsledky, v Sasku-Anhaltsku pak získala dokonce čtvrtinu hlasů a obsadila druhé místo.
Populismus má různé definice, jedním z jeho klíčových atributů je ale snaha prezentovat se jako zastánce zájmů lidu proti údajně odtrženým, sebestředným či zkorumpovaným elitám. Jak ukazuje průzkum televize ARD, za úspěchem AfD stálo právě vymezení vůči současnému establishmentu. Nejvýznamnějšími důvody byla obecná nespokojenost se stavem německé demokracie, zklamání z ostatních stran a strach z nárůstu kriminality a role islámu v důsledku přijímání uprchlíků.
Jen zhruba čtvrtina voličů pak dala AfD hlas proto, že by je strana dokázala pozitivně přesvědčit. Více než 90 % jejích podporovatelů pak souhlasí s tvrzením, že AfD „neřeší žádné problémy, ale nazývá věci pravými jmény“.
AfD si tak rok a půl před celostátními volbami vybudovala silnou pozici.
Odcizení občanů od politické reprezentace, migrace a integrace jsou problémy trvalého charakteru. Strana tak má dobré předpoklady pro to, aby se v Německu etablovala dlouhodobě. Ohrozit ji mohou především dosud velmi časté personální spory a zatím uspokojivě vyvažované napětí mezi konzervativně-liberálním a krajně pravicovým křídlem strany.
Propad stran a úspěch osobností
Trendem byl také pokles role politických stran a vzestup významu jednotlivých lídrů. Ještě před pár týdny se zdálo, že v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci pohodlně zvítězí CDU. Pokles preferencí po silvestrovských incidentech v Kolíně však její kandidáty Guido Wolfa a Julii Klöcknerovou znejistil a ti se začali opatrně distancovat od vládní uprchlické politiky. Znovu rostoucí podpora kancléřky Merkelové pak pro oba znamenala snahu o opětovnou korekci kurzu.
Tohoto lavírování dokázali dobře využít dosavadní premiéři Winfried Kretschmann (zelení) a Mapu Dreyerová (SPD). Již tak velmi oblíbení politici – Kretschmannova podpora 84 % je rekordem německé volební historie – Merkelovou podpořili a proti oportunisticky působící konkurenci se prezentovali jako státníci se značnou osobní integritou. Kretschmann i Dreyerová tak v posledních dnech dokázali CDU předstihnout, přestože si jejich strany v ostatních zemích výrazně pohoršily.
Výsledky voleb tak nakonec mohou paradoxně uklidnit i Angelu Merkelovou, jejíž osobní podpora je také výrazně vyšší než v případě strany, kterou vede. Druhá porýnská porážka Julie Klöcknerové v řadě je pak ránou pro ty, kteří v této političce viděli hlavu vnitrostranické opozice. Před klíčovým summitem EU-Turecko si tak Merkelová může alespoň na chvíli vydechnout.
13. března 2016 |
