Vždycky jej zajímala příroda. Původně chtěl být hajným, věnoval se myslivosti. Nakonec však u Josefa Pelce vyhráli koně a western. Jenže za komunismu byl považován za propagaci Západu, a tak si musel dělat všechno sám.
„Vyráběl jsem si sedla. Když jsem pak zhlédl film Výroba amerického sedla, okamžitě jsem věděl, co chci dělat. Začal jsem se věnovat zdobení do kůže a začal vyrábět těžká sedla a jejich technologii,“ uvedl Josef Pelc, který se začal kolem koní pohybovat v Suchdolu nad Odrou.
Díky Bohumilu Kašpárkovi, který byl prvním kovbojem v Československu, začal vystupovat ve westernových ukázkách na různých akcích.
„Dělali jsme přepadávání vlaků, dostavníků a stříleli slepými náboji. Vypadalo to na tu dobu hodně dobře. Kdybychom u toho zůstali, možná bychom byli nejlepší v Evropě,“ zavzpomínal Pelc na své začátky kolem westernu.
Kdo je Josef Pelc- narodil se 6. března 1953 v Novém Jičíně - patří mezi zakladatele Western ridingu ještě v tehdejším Československu, který funguje dodnes - dělá šoumena ve westernovém městečku Pullman city v Německu, kde předvádí především triky s lasy - vyrábí speciální kovbojská sedla a pořádá kurzy, na kterých zájemce učí různým trikům s lasy |
Tyto okolnosti jej dovedly k myšlence uspořádat společně s několika dalšími kamarády první westernové závody v Československu.
„Byl to od nás risk, protože to byla propagace Západu. A takové lidi komunisté zavírali. Měli jsme ale rádi koně, tak jsme to riskli,“ přiblížil.
„Na základě toho jsme pak s kluky udělali Pony Express, což je pošta z roku 1863. Uspořádali jsme ho v Česku, pak po celé Evropě. Nakonec jsme to jeli i v USA. Udělal jsem si tak velké známosti na mnoha místech,“ dodal s tím, že Pony Express funguje dodnes.
Na základě několika nabídek začal Josef Pelc pracovat v Německu ve westernovém městečku Pullman city jako šoumen, kde dostal příležitost vystupovat a zároveň se věnovat i sedlářské práci.
„Takto jsem fungoval dvanáct let. Pak ale v roce 2003 zemřel šéf westernového městečka, který byl mým velikým kamarádem,“ popsal Pelc, který jezdil po různých vystoupeních, kde ukazovali své umění nejlepší z nejlepších. „Spojil jsem tak užitečné s dobrým. Práce byla zároveň mým koníčkem.“
Sedla z dílny Josefa Pelce jsou jedinečná
Dneska si sedla Josefa Pelce kupují lidé z různých koutů Evropy. Holanďané, Rakušané nebo Švýcaři. „Vždycky jim to udělám poctivě, levně a navíc originálně, takže mé výrobky jsou jedinečné.“
Později Josef Pelc rozšířil svůj záběr také o lasování a triky s lasem. Začal vystupovat s mistry světa. Po deseti letech techniku lasování zdokonalil natolik, že třikrát za sebou vyhrál šampionát, kterému kovbojové říkají mistrovství Evropy.
„Pak už jsem se soutěže ale nechtěl účastnit, protože její manažer nás obral o peníze. Nedostali jsme jako výherci, co jsme měli slíbené. Nakonec soutěž úplně zkrachovala.“
Westernového umělce na soutěžích pokaždé zaujal fakt, že se na nich hodně propagovali Češi. Byli totiž vždycky dobří v házení noži, lasování nebo při ukázkách s pistolemi.
„Dělají to hodně dobře. Jsou šikovní. Němec se to nikdy nenaučí,“ tvrdí český šoumen. A proč si to myslí? „Češi jsou nadanější. Když jsme v minulosti u nás nic nemohli, tak o to jsme učenlivější a houževnatější. A chceme něčeho docílit. To je můj postřeh za mnoho let.“
Zakladatel Western ridingu v Česku dnes nejraději vystupuje v Rakousku, například u svých známých, kteří dělají soukromý country festival.
„Bývá to tam jednoduše boží. Moc příjemná, přátelská atmosféra. Hodně mi pomohli a já zase pomohl jim,“ prozradil Pelc s tím, že se v Rakousku cítí více doma. „Tamní lidé mi přijdou milejší. Nejsou tak závistiví. A čím více jde člověk do hor, tím jsou tam lidé lepší. To je jako u nás.“
Lasování je ohromná dřina. Některé triky se cvičí i deset let
Loni v únoru se Josef Pelc představil také v Salzburgu na velké výstavě tyrolského oblečení a módy z kůže. Na této akci se prezentovaly nejlepší firmy, které se tímto odvětvím zabývají.
„Bylo to moc příjemné. Šéf akce mě velice dobře zaplatil a navíc dopředu, aniž bychom se znali. Potom mě jen poplácal po rameni a řekl, ať to udělám hezké. Vystupoval jsem na zvláštním bílém linoleu, tepichu, na kterém se předvádějí luxusní auta. Na tom jsem si liboval.“
Kdo by si mohl myslet, že lasování je jen legrace, toho kovbojský šoumen okamžitě vyvede z omylu. Za takovýmto uměním je totiž spousta roků dřiny a námahy.
„Člověk to musí mít hlavně hodně rád a být trpělivý a houževnatý. Trénovat, trénovat, trénovat. Tak dlouho až je to ještě lepší, než dobře. Spousta lidí se to učilo a nikdy nenaučilo,“ upozornil. „Je to v podstatě fyzika. Každé laso je jinak velké, některé lehčí, jiné těžší. Vystupující musí vědět, po kterém má sáhnout.“
A jak Pelcovy triky vypadají? „Mnohé jsou tak složité, že se slovy ani nedají popsat,“ řekl. „Jeden z nich spočívá v tom, že jedním lasem proskakuju a druhým točím nad hlavou. Je to hrozně na bednu. Člověk to musí tak natrénovat, aby všechno dělal automaticky a mozek na to nemyslel,“ doplnil s tím, že některé triky se učil i deset let, než je dovedl k dokonalosti.
