RECENZE: Scorpions hlásají – rokenrol navždy, ale do desíti v posteli

Ze sobotního koncertu německé kapely Scorpions v pražské O2 areně odcházeli lidé trochu ohluchlí, zjevně spokojení a před desátou. Hodina a půl řízného hard rocku nenechala nikoho na pochybách, že skupina, která na aktuálním turné slaví padesát let na scéně, je stále ve formě.

Svůj podíl na tom samozřejmě má postupné omlazování části ansámblu, ale po pódiu svorně pobíhali sem a tam nejen padesátiletý basák Mąciwoda a šedesátník Jabs se sólovou kytarou, ale také zakládající člen Scorpions a kytarista Rudolf Schenker, jemuž táhne na sedmdesát.

Return to Forever Tour – 50th Anniversary

70 %

Scorpions

Místo konání: O2 arena, Praha

27. února 2016

Scéna byla vůbec zajímavá. Od prvních chvil nešlo přehlédnout, že na jevišti nebylo nic kromě stojanů na mikrofony. Žádné hradby zesilovačů a reproduktorů, jak je v žánru zvykem. Ačkoliv se hrálo samozřejmě živě (a řádně nahlas), kytarové aparáty byly důmyslně skryté – možná pod nástavbou pódia, na níž kraloval nejprve žalostně osamocený bubeník James Kottak. Později k němu však kolegové několikrát zaběhli.

Scorpions sice loni vydali nové album, ale turné se už vzhledem k přídomku 50th Anniversary neslo ve znamení „best of“. Na novinky z desky Return to Forever sice došlo, ale v míře skutečně omezené. Zahajovalo se písní Going Out with a Bang, ale pak už jely přes třicet let staré pecky jako Make It Real a The Zoo.

Ne že by Scorpions hudbu jakkoliv ošidili, ale přeci jen se stavělo na efektu. Jevišti vévodily obří projekce a kamery sledovaly každý pohyb, takže si hráčské detaily mohli prohlídnout i lidé vzadu.

V půlce večera koncert zvolnil díky vyklidněnému setu písní Always Somewhere, Eye of the Storm a Send Me an Angel. Schenker ovšem udržel styl a i akustickou kytaru měl ve tvaru slavného „létajícího V“, na které jinak odehrál zbytek vystoupení. Na akustický set sešel dolů i Kottak, jenž později ještě zaujal bubenickým sólem, které z obvyklé poněkud nezáživné onanie přetavil v několikaminutovou velezábavnou show.

Pochopitelně nemohly chybět největší hity kapely jako Wind of Change, jejíž úvodní pískání spustilo už do aplausu předchozí skladby, nebo Big City Nights, Still Loving You a Rock You Like a Hurricane. Poslední dvě jmenované zazněly už formou přídavku, na který došlo zhruba ve tři čtvrtě na deset. Scorpions totiž nastoupili bez předkapely krátce po osmé, odehráli poctivou hodinu a půl a zase odešli. Ale ono to vlastně bohatě stačilo. Delší koncert už by ušní bubínky posluchačů nemusely vydržet.