Je to důvod k novému začátku, říká po rozsudku sestra z Rumburku

Zdravotní sestra Věra Marešová, kterou ústecký krajský soud zprostil obžaloby z vražd šesti pacientů v nemocnici v Rumburku, nyní řeší, co dál. Rozsudek zatím není pravomocný, Marešová má ale i jiné problémy. Například jak zabránit exekucím, které se na ni valí, protože strávila 429 dnů ve vazbě.

Strávila jste více než rok ve vazbě, ačkoliv jste podle rozhodnutí soudu prvního stupně nevinná. Budete žádat náhradu škody za nespravedlivé stíhání?
Určitě budu žádat náhradu škody. Když na mě padají exekuce...

Budete ho žádat jen po státu, nebo budete nárokovat satisfakci i po Lužické nemocnici v Rumburku, která vás propustila?
K tomu se teď nebudu vyjadřovat.

Soud zprostil Věru Marešovou obžaloby z vražd pacientů

Jak vám celá tato kauza změnila život?
Kruciálně. Protože to postihlo mou dceru, postihlo to veškeré mé příbuzenstvo, postihlo to mé přátele. Dnes hodnotím přátele podstatně jinak než předtím. Mnozí se ke mně otočili zády, na druhou stranu jsem získala jiné přátele, kteří mi pomohli a stáli za mnou. Já jsem to ze začátku brala tak, že mi Vondráček (lékař, který na první podezřelé úmrtí upozornil - pozn. red.) zkazil zbytek života. Vemte si, že mi za chvíli bude pětapadesát. Ale dnes to beru tak, že tento rozsudek je důvod k novému začátku, i když člověk je ještě pořád svázán určitým napětím a stresem. Přece jen rok ve vazbě není procházka růžovým sadem a ty dopady můžou být ještě další. Může nastat nějaká posttraumatická záležitost. Takže pořád nevím, co to se mnou udělá, co to udělá s mou dcerou a všemi ostatními kolem mě. V každém případě jsem šťastná a vděčím tomu pánovi nahoře, že to dopadlo tak dobře.

Co pro vás bylo na celém případu nejtěžší?
Nejtěžší byl pro mě začátek. Když vás sbalí a teď nevíte, která bije, tak máte takový pocit, že jste v nějakém hrozném snu. A čekáte, že se probudíte. A musím říct, že paradoxně jsem tento pocit měla, když mě 21. prosince propustili z vazby. S hrůzou jsem se bála jít spát, že se ráno probudím na vazbě. To jsou momenty, které si nikdo, pokud to sám nezažil, neumí představit.

Věřila jste od první chvíle, že soud rozhodne ve váš prospěch?
Věřila jsem v to. Od začátku jsem tvrdila a tvrdím, že jsem nikomu nic neudělala.

Nicméně výpověď doktora Vondráčka a úvodní výpovědi vašich kolegyň nebo znalecký posudek obžaloby nevyznívaly ve váš prospěch. Kdy jste poprvé nabyla jistoty, že to pro vás dopadne dobře?
Velkou naději mi dal soudce, když mě chtěl poprvé v červenci propustit z vazby (rozhodnutí poté zrušil vrchní soud - pozn. red.). Pak postupně po různých výpovědích, které sice zpočátku nevyznívaly zrovna v můj prospěch, ale po těch dalších včetně soudních znalců moje víra nabývala větších rozměrů.

Kauza Marešová

Vyšetřování trvalo 299 dnů, soudní proces dalších 214 dnů. Marešová byla dvakrát ve vazbě, strávila v ní celkem 429 dnů. Od 21. prosince je na svobodě. K soudu tak ve čtvrtek přišla poprvé sama z domova, bez doprovodu eskorty.

Vyšetřování začalo v červnu 2014 poté, kdy na oddělení JIP interny rumburské nemocnice zemřela 72letá pacientka na zástavu srdce přesto, že do té doby netrpěla srdečními potížemi. Testy v její krvi odhalily smrtelnou dávku draslíku.

Policisté pak prošli starší případy a v listopadu 2014 rozšířili obvinění Marešové na šest vražd.

Máte za sebou sedmnáct měsíců velmi intenzivní zkušenosti s českou justicí. Jaká ta zkušenost byla, kdybyste ji měla shrnout?
Zvláštní.

Mohla byste to rozvést?
Ne.

Tak jinak. Jak hodnotíte práci policie a státního zastupitelství?
Myslím si, že nedotáhly svou práci, protože je tam spousta věcí, které mohly udělat hned a tím pádem by se ta kauza vůbec tady neřešila.

Jaké věci máte na mysli?
Nechám si to pro sebe.

Státní zástupce se proti rozsudku na místě odvolal. Co to pro vás znamená?
Že na to má právo.

To jistě, ale co si o tom myslíte?
Já si o tom něco myslím, ale nemůžu to tady vyslovit.

Tak to zkuste slušnými slovy.
Ne, prostě pan státní zástupce na to má právo a tečka. Zrovna tak, kdyby vyšel rozsudek opačně, tak bychom se odvolali my. Je to prostě právo obou stran.

Budete se chtít vrátit do oboru?
To je otázka, kterou teď nedokážu zodpovědět. Jsem znechucená zdravotnictvím a jsem znechucená všemi těmi lidmi, kteří mě víceméně poškodili. Zase na druhou stranu je to to jediné, co umím. Takže teď opravdu nevím.

Soud určitě zasáhl do vašeho života v Rumburku. Budete tam chtít zůstat, nebo jsou tam ty osobní vazby tak narušené, že uvažujete o přestěhování?
To je další otázka, kterou budeme teprve zvažovat. Ono je to v návaznosti na jakoukoliv práci, kterou budu chtít dělat. Je docela možné, že tam zůstaneme. Ale zároveň je možné, že půjdeme pryč. V tuhle chvíli vám to ale neřeknu.