Žena se proti postupu exekutora poprvé ohradila již v roce 2007. Žalobu podala nejen na něj, ale rovnou i na stát, na jehož bedrech odpovědnost za fungování exekutora, jakožto poslední fáze vymahatelnosti práva, leží.
„Dotyčné prodali movité věci, i když na ni exekuce vůbec vypsaná nebyla. Povinným byl v tomhle případě člověk, s nímž bydlela v jeho domě,“ přiblížil soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček.
Napodruhé ženě vyhověl Obvodní soud pro Prahu 2, když připustil, že exekutor pochybil a rozhodl, že na náhradu ve výši 770 tisíc korun má nárok.
„Následně v roce 2009 došlo ke změně výkladu práva, kdy Nejvyšší soud změnil názor tak, že v podobných případech exekutor nepochybil, ale mohl pochybit exekuční soud, který dotyčné mohl přiznat odklad, protože podala vylučovací žalobu, aby byly její věci z exekuce vyňaty, ale neudělal to,“ objasnil soudce.
Pokud exekuční soud odklad přizná, exekutor majetek do definitivního rozhodnutí o žalobě prodat nesmí. „Pak si ještě dotyčná od soudů vyslechla, že když chtěla peníze nazpět, měla žalobu postavit tak, že jde o chybu soudu, ne exekutora. Jinými slovy měla předjímat, jak se za několik let změní právní výklad,“ popsal absurditu celého případu Šimíček.
Změna výkladu nesmí vyvolat zjevnou nespravedlnost
Běžně se takzvaný judikaturní odklon uplatňuje na všechny případy, jejichž posuzování ještě nebylo dokončeno.
„V tomto případě jsme řešili, zda se má změna náhledu promítnout a došli jsme k závěru, že v případě vyvolání přílišných tvrdostí je nutné brát ohled. Se změnou by se nemělo pracovat tak, aby vyvolávala zjevnou nespravedlnost,“ doplnil.
Ústavní soud proto ve středu rozhodl, že nižší soudní instance porušily právo ženy na spravedlivý proces i právo na ochranu majetku a jejich předchozí rozhodnutí zrušil.
„Náš vzkaz je jasný, je to zjevná nespravedlnost a žena má dostat peníze nazpět. Soudy si dlouho nebyly jisté, kdo je za co odpovědný a kdo vlastně udělal chybu. Nemohou zastírat, že o 770 tisíc korun přišla, takže jsme jí vyhověli a konstatovali, že v tomto případě změna výkladu nemůže jít dotyčné k tíži,“ doplnil soudce.
Podle Šimíčka už by dnes k podobně nespravedlivému postupu při výkonu exekuce díky odkladům udělovaným na základě vylučovací žaloby docházet nemělo.
“Cílem ani zájmem exekutorů není prodávat věci osob, které nepatří dlužníkovi. Bez ohledu na nepříjemnosti, kterým dotyčná čelila, považujeme proto za důležité upozornit na to, že soudní exekutor v tomto případě nepochybil a postupoval v souladu s platnou právní úpravou. Ostatně toto konstatoval ve svém rozhodnutí i Nejvyšší soud, “ uvedl k případu mluvčí Exekutorské komory ČR David Sahula.
„Z nálezu Ústavního soudu máme já i moje klientka velkou radost. Věřila jsem, že věc posoudí v intencích stížnosti a s ohledem na právo na spravedlivý proces,“ řekla iDNES.cz bez dalších podrobností advokátka poškozené ženy Janka Šárová.
