„Jde o pomoc zejména pro ty, kteří se ve své složité životní a zdravotní situaci neobejdou bez pomoci a péče. Dlouholeté zmrazení valorizace tohoto příspěvku dostalo postupně řadu těžce zdravotně postižených do složité finanční situace, a i proto je navržená valorizace tolik důležitá,“ uvedl předseda vlády a sociální demokracie Sobotka.
Původně vláda chtěla zvýšit příspěvek o pět procent v polovině roku a o dalších pět procent do ledna. Státní rozpočet by to vyšlo na půl miliardy od poloviny roku a další miliardu korun za dalších šest měsíců.
Národní rada osob se zdravotním postižením ale požadovala přidání o deset procent od ledna. Poukazovala na to, že se dávka několik let nevalorizovala, ceny rostly a kabinet v době hospodářského růstu přidává všem, neměl by tedy zapomínat ani na lidi odkázané na pomoc druhých.
Vláda nakonec zvolila kompromis, chce od poslanců, aby se příspěvek zvýšil rovnou o deset procent, ale ne už od poloviny roku, ale až od srpna. „Abychom to byli schopni ufinancovat,“ řekl vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL.
O zvýšení příspěvku nebude třeba žádat
To, že se příspěvek na péči zvýší víc, než původně vláda předpokládala, ale až od srpna, si podle Bělobrádka vyžádá navíc 250 až 300 milionů korun, které bude třeba najít jinde ve státním rozpočtu. „Považuji za zásadní, že jsme přesvědčili ministra financí Andreje Babiše o navýšení o celých deset procent už od 1. srpna příštího roku,“ zdůraznila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová z ČSSD. Senioři a postižení nebudou muset o navýšení žádat, stane se tak automaticky.
Příspěvek na péči se vyplácí od roku 2007. Postižení a senioři si za něj mají zajistit opatrování v nějakém zařízení či pomoc doma. Dospělí nyní dostávají podle své závislosti na pomoci měsíčně 800, 4 000, 8 000 nebo 12 000 korun a děti tři, šest, devět nebo dvanáct tisíc korun. Letos v létě příspěvek pobíralo přes 335 tisíc lidí.
Vláda počítá ještě s jednou změnou. Držet člověka v ústavu proti jeho vůli by nově mělo být možné jen tehdy, pokud by pobyt mimo zařízení ohrožoval zdraví či život jeho nebo jeho okolí. Lidé s duševními poruchami by museli v ústavu zůstat jen tehdy, když by nebyli schopni nebezpečí odvrátit sami. Kdyby klient vyslovil „vážně míněný nesouhlas“ s pobytem, muselo by zařízení informovat soud. A ten by rozhodl.
