Rittig chce po vydavatelském domě omluvu a jeden milion korun, po Šafrovi žádá sto tisíc korun za komentář, který považuje za dehonestující.
Na smírném řešení se strany sporu nedohodly, Šafr se omluvit nehodlá. „Stal se osobou veřejného zájmu, tím, že vstoupil do ODS a účastnil se vrcholných akcí ODS a objevoval se v blízkosti politiků, a to nejvyšších politiků této země,“ řekl o Rittigovi před soudem novinář. „Byla to veřejná osoba a to také souvisí s tím, jak jsem na tuto osobu nazíral,“ doplnil.
Rittig se soudu osobně neúčastnil, zastupoval ho advokát Vladislav Jirka. Už dříve uvedl, že články obsahují nepravdivá tvrzení a poškozují jeho čest a důstojnost. Psalo se v nich především o Rittigově spojení s pražským dopravním podnikem města Prahy a o tom, že lobbista má peníze z každé jízdenky.
Deník ale informace do velké míry přejal z Nadačního fondu proti korupci. Soudkyně Dagmar Stamidisová proto předvolala i člena jeho správní rady a bývalého šéfa civilní rozvědky Karla Randáka. Fond zveřejnil informace na tiskové konferenci v roce 2011.
Podle Randáka začalo vše anonymní zásilkou na jaře 2011. Informace z ní fond nejprve ověřoval. „Ve chvíli, kdy se informace ukázaly jako relevantní, jsme je dali do nějaké formy a uspořádali tiskovou konferenci,“ uvedl Randák. Podle zjištění fondu byla cena za výrobu jízdenek uměle navýšena a peníze putovaly Rittigovi.
S Rittigem jsem neměl soucit, je veřejně činný, uvedl Šafr
Šéf politického zpravodajství Blesku Jiří Fabián potvrdil, že redaktor deníku vycházel především z tiskové konference, které se účastnil, dále z agenturních zpráv a veřejně dostupných zdrojů. „Na dalších článcích se podílelo více autorů,“ dodal Fabián.
Šafr jako šéfredaktor napsal komentář k Rittigovu podnikání, ve kterém uvedl, že daňový ráj na Panenských ostrovech si jistě „oblíbila nejedna velká kurva“. U soudu řekl, že si při psaní uvědomoval, že veřejnost je dlouhodobě v beznaději z velkého počtu korupčních kauz. „Domnívám se, že je z komentáře čitelné, že je psán ve shodě s veřejným zájmem,“ řekl Šafr. Rittigovo jednání je podle něj asociální. „Zda je i trestné, to musí posoudit orgány činné v trestním řízení,“ dodal.
„On se rozhodl být osobou veřejně činnou v politice. Proto jsem s ním neměl soucit,“ řekl Šafr na dotaz právníka na volbu ostrých výrazů v souvislosti s Rittigem. Jedním z nich bylo třeba „grázl“.
Rittig uspěl ve sporu s ČT i Zaorálkem
Rittig dříve žaloval například Českou televizi, po které úspěšně požadoval omluvu za zprávu, že policie u něj zabavila několik kilogramů zlata (více čtěte zde). V podobném případě uspěl také ve sporu s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem (více čtěte zde). Žaloval i Nadační fond proti korupci, po kterém chtěl hlavně to, aby ze svých webových stránek stáhl zprávu, která ho spojuje s předraženými jízdenkami (čtěte zde).
Žalobu Rittig podal také na bývalého pražského primátora za ODS Bohuslava Svobodu. Nelíbilo se mu, že v rozhovoru pro noviny uvedl, že Rittig se stýkal s členy TOP 09 a s některým z jejích vrcholných představitelů měl schůzku před Svobodovým odvoláním. U soudu ale v červenci neuspěl (více čtěte zde).
Kauzu předražených jízdenek vyšetřuje policie. Jeden ze svědků, Vladimír Sitta mladší z firmy Neograph, byl odsouzen k podmínce za zneužití informací v obchodním styku (čtěte zde). Obvinění označil za Rittigovu pomstu, soudce mu dal za pravdu.
