Kdyby jeho paprsek nepřetržitě minutu svítil do největší české vodní nádrže Lipno, odpařil by veškerou vodu. Řeč je o nejvýkonnějším laseru planety, který se pomalu dokončuje v Dolních Břežanech u Prahy. Ani tento supervynález však modernímu centru ELI nezajistí bezstarostnou budoucnost. Stále bude závislé na dotacích.
To se týká všech špičkových vědeckých center, která v Česku za poslední roky vyrostla. Podle předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše je kvůli nedostatku peněz jejich fungování dokonce ohroženo.
„Když se někdy kolem roku 2008 začala tato centra plánovat, nikdo jejich finanční udržitelnost příliš neřešil. Mimo jiné proto, že panovala poněkud iluzorní představa, že průmysl je zahrne placenými zakázkami. To se jaksi nestalo,“ podotýká profesor Drahoš v rozhovoru pro MF DNES.
Právě zpeněžení vědeckých poznatků je trvalým problémem české vědy. Potvrzuje to i nejnovější analýza Akademie věd, kterou má redakce MF DNES k dispozici.
Přes padesát tisíc českých vědců se rok co rok snaží své vynálezy uvést do praktického života. Bohužel se jim to stále nedaří tak jako jejich kolegům ve vyspělých státech. Ačkoliv od roku 2005 jsou v tomto směru více než pětinásobně úspěšnější, prosadí se pouze zhruba každý desátý nápad.
„Najít totiž průmyslového partnera - který přerod vědecké ideje do praxe zaplatí - v zemi, kde je většina firem nadnárodních a mají mnohdy svá výzkumná centra v zahraničí, je docela obtížné,“ poukazuje na největší zádrhel Drahoš.
Do vědy by proto podle něj měl stát investovat výrazněji než nynějších zhruba 27 miliard korun ročně. I když příští rok pošle na vědu o 1,7 miliardy korun více, za vyspělými státy Česko stále pokulhává. Aby se vědci lépe prosadili, mohla by tomu pomoci letošní novinka. Akademie věd zahájila projekt nazvaný Strategie AV21, kde se vědci s českými firmami potkávají.
Na převratný nápad se čeká
Že Česku tak trochu ujíždí vlak, se ukazuje například u vynálezu, který někteří experti považují za srovnatelný s patenty profesora Antonína Holého. Ten vyvinul látku, jež dnes léčí miliony lidí nakažených AIDS. A české vědě přináší miliardy korun.
Tým Pavla Izáka z Ústavu chemických procesů AV v pražském Suchdole vymyslel, jak z kouřících továrních komínů efektivně zachytávat nebezpečné zplodiny.
„Je to poměrně jednoduchá technologie, kterou je potřeba už jen odzkoušet a - když se potvrdí naše předpoklady - uvést na trh. Jenže my se tady dva roky handrkujeme, kdo to zaplatí, a mezitím Američané nebo Číňané náš patent obejdou, výrobkem obsadí celosvětový trh a váhající české firmy, které dnes čekají na dotace, přijdou o miliardy,“ stěžuje si Izák. Teprve nyní právě díky projektu Strategie AV21 získal necelého půl milionu korun na laboratorní zkoušky.
Jeho vynález spočívá v jednoduché chemické reakci. Oxid siřičitý, ale i další agresivní látky, jako je sulfan, amoniak či kyselina chlorovodíková, jsou ve vodě mnohem více rozpustné než vzduch.
Na to, aby tyto látky Izák odfiltroval, použije běžně dostupnou několikavrstvou membránu. Nebezpečné plyny s větší rozpustností ve vodě projdou skrze tenký vodní film a vzduch, který naopak příliš neprochází, tak bude o mnoho čistší. Zmíněná membrána se již používá k odsolování mořské vody, vyrábí se po kilometrech čtverečních, a proto je levná.
„Podle předběžných výpočtů lze naší metodou třeba u tepelných elektráren spalujících severočeské hnědé uhlí snížit koncentraci oxidu siřičitého z dnešních 2700 miligramů na metr krychlový až na 1500 miligramů. Takové množství pro české spalovny nařizuje evropská norma, která začne platit od roku 2018,“ vypočítává Izák.
Pro tuzemský průmysl by se tak jednalo o převratný vynález. Musí ho ale někdo zaplatit.
