„Preferoval bych silnou Sýrii, abych měl jasného protivníka, který buď bude, nebo nebude bojovat,“ vyjádřil Avigdor Kahalani svůj postoj během úterní přednášky a autogramiády svých memoárů z jomkippurské války, po níž byl povýšen na generála.
Avigdor Kahalani Za šestidenní války v roce 1967 velel tankové rotě, která jako první prolomila egyptskou obranu na severu Sinajského poloostrova. Byl vážně zraněn, strávil téměř rok v nemocnici. Přes odpor lékařů se vrátil k armádě. Za jomkippurské války v roce 1973, v níž se Izrael ocitl na pokraji porážky, působil jako velitel tankového praporu v hodnosti podplukovníka na Golanských výšinách, kde udržel své pozice proti masivní syrské přesile a nakonec přešel se svými jednotkami do protiútoku. Obdržel nejvyšší izraelské vojenské vyznamenání, medaili Za hrdinství. Později velel celé 7. tankové brigádě, byl povýšen na generála. V 90. letech byl poslancem Knesetu a ministrem bezpečnosti ve vládě Benjamina Netanjahua. |
Zároveň dodal, že by mělo být zájmem celého světa, aby v současné situaci Bašár Asad zůstal u moci, což je oficiálně deklarovaným cílem Ruska. USA však trvají na tom, že autokratický vládce Sýrie součástí řešení být nemůže.
Ruské zapojení do války v Sýrii vnímá Kahalani pragmaticky. „Jen letadly problém nevyřešíte. Můžete bombardovat, jednou to schytá nepřítel, další ráno někdo jiný, ale Putinovi bych poradil, aby poslal pozemní jednotky a vyhrál. To umí,“ poznamenal Kahalani s tím, že ruské jednotky v Sýrii jsou z jeho pohledu přijatelnější než íránské.
Izrael vnímá teheránský režim jako své bytostné ohrožení kvůli íránskému jadernému programu. Írán ho sice deklaruje jako mírový, Izraelci těm prohlášením ale nedůvěřují a - stejně jako Kahalani v Praze - i oficiálně připomínají opakované výroky íránských činitelů o zničení Izraele.
Za aktuálně největší problém Izraele ale Kahalani nepokládá ani tak Írán, jako terorismus. Zatímco za první a druhé intifády (palestinská povstání v minulosti, pozn. red.) mohly izraelské bezpečnostní složky díky organizovanosti Palestinců podnikat protiopatření, nynější útoky osamocených lidí v ulicích izraelských měst jsou podle něj jen obtížně předvídatelné a těžko se jim proto předchází (více o útocích v Izraeli zde). „Ale najdeme cestu,“ věří.
„Bojím se ale toho, že se teroristické skupiny zmocní jaderných zbraní a vnesou do Evropy to, že jednoho dne někam dorazí a řekne ‚dáváme vám deset hodin, abyste nám dali, co chceme‘,“ dodal Kahalani.
Izrael zdůrazňuje svou neutralitu, starost mu dělá Hizballáh
Oficiální pozice Izraele vůči syrskému konfliktu je neutrální. S režimem v Damašku neuzavřel Izrael nikdy mírovou smlouvu, od jomkippurské války panuje mezi oběma zeměmi formálně příměří. Nicméně generál Kahalani není jediný, kdo v Izraeli hovoří o tom, že setrvání Asada je tou lepší variantou.
Rusové v SýriiKOMENTÁŘ: Pomohou ruské útoky islamistům? VÝZBROJ: Co nasadili Rusové v Sýrii? ROSNIČKA: Počasí je jako stvořené pro bombardování WEIGL: Asadova hra o přežití s ruskou pomocí SATELITY: Základna u syrské Latakíje roste ANALÝZA: Co chce Rusko v Sýrii? |
The Times v květnu 2013 s odvoláním na nejmenovaný zdroj z izraelské bezpečnostní komunity uvedly, že Izrael preferuje setrvání Asada u moci. „Raději ďábel, kterého známe, než démoni, které si můžeme pouze představovat, pokud se Sýrie propadne do chaosu a extremisté z celého arabského světa tam získají pevnou základnu,“ citoval list (viz zde a zde).
Premiér Benjamin Netanjahu si tehdy pospíšil s vyjádřením, podle kterého izraelská vláda nestojí na žádné straně konfliktu. Nicméně v podobném duchu jako zmíněný zpravodajec se koncem roku vyjádřil i bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády Dan Halutz.
Jedním z klíčových faktorů, který ovlivňuje izraelský pohled, je otázka, zda se v syrském chaosu nepodaří radikálnímu šíitskému hnutí Hizballáh - Asadovu spojenci a nesmiřitelnému protivníku Izraele - získat výzbroj, která by v budoucnu mohla ztížit vojenské akce Izraele proti Hizballáhu, počítaného Izraelem a řadou dalších zemí mezi teroristické organizace (EU tak označuje „vojenské křídlo“ Hizballáhu).
Protilodní a protivzdušné rakety: červená čára
„Už v lednu 2013 Izrael ukázal, kde je ‚červená čára‘: nedovolí Damašku a Teheránu zneužít chaosu v Sýrii k posílení dodávek sofistikované výzbroje - pokročilých protilodních střel Jachont či protivzdušných systémů Buk a Pancir - Hizballáhu,“ napsal před několika dny izraelský analytik a bývalý zpravodajec Nadav Pollack (celý jeho článek na serveru WarOnTheRocks najdete zde).
Pollack upozornil například na útoky v Sýrii z roku 2013. Podle USA ve dvou případech Izrael zasáhl právě proti dodávkám protileteckého systému Buk či protilodních střel Jachont, směřujícím zřejmě do rukou Hizballáhu. Třetí útok cílil na „přesné řízené střely íránského původu“, uvedla stanice al-Jazeera.
Izrael útoky, které mu média připisují, obecně nekomentuje. Zmíněné zbraňové systémy jsou ovšem určené k likvidaci letadel a lodí vyspělé armády, nikoliv proti technice, kterou disponují povstalecké skupiny v Sýrii.
Od starověku po Asady. Krátký dokument o vývoji Sýrie:
