Martin Pechan ve své téměř třičtvrtěhodinové závěrečné řeči odmítl pravost dokladů, které dodalo Čepro. „S čím jsem tu byl konfrontován? S jednou excelovskou tabulkou?“ zkritizoval důkaz obžaloby a odmítl, že by pohledávky proti Čepru nebyly skutečné.
Po Čepru chtěl Krejčíř podle obžaloby miliardy za pohledávky, které byly smyšlené. Čepro ale podle Pechana v roce 2008 předložilo tabulku výdajů a příjmů, která podle něj vůbec neodpovídala skutečnosti. Pechan prý naopak dodal pravá čísla včetně podkladů, ze kterých vyplývají. „Vysvětlení je podle mě velmi prosté. Některé pohonné hmoty Čepro vyvádělo bez dokladů,“ objasnil nesrovnalosti v účetnictví. Na Čepro by prý měla být podána civilní žaloba kvůli tomu, co uvedlo do tabulky z roku 2008.
Žaloba naopak tvrdí, že pohledávky Krejčíř s Pechanem zfalšovali, aby pak Krejčíř mohl chtít po státu miliardy. Za tím účelem prý nechali sebrat soudní obsílku došlou na podatelnu Čepra, aby státní firma vůbec nevěděla o tom, že její údajné dluhy řeší soud. Ten posléze zfalšované pohledávky uznal jako pravé. I to je ale podle Pechana nesmysl. Sebrání jedné ze čtyř obsílek by podle něj stejně nic neřešilo.
„Musím se omluvit a požádat, aby se líčení konalo v mé nepřítomnosti. Čepro na mě podalo další trestní oznámení, musím se připravit na zítřek,“ zakončil Pechan svou závěrečnou řeč. Žalobce mu navrhl kromě nepodmíněného trestu i povinnost zaplatit státu deset milionů korun.
Krejčířův ekonom: je to pomsta za útěk z černošické vily
Po Pechanovi vystoupili další obžalovaní. Vesměs uvedli, že se s Krejčířem znali, odmítli ale podíl na trestné činnosti. Nejvehementněji se nařčení bránil Krejčířův ekonom Jaroslav Siuda, kterého žalobce označil za analytický mozek skupiny.
„Necítím se vinen z účasti na zločinecké skupině, a dnes jsem přesvědčen, že taková skupina ani neexistovala,“ řekl. Trestní stíhání je podle něj účelové. „Je to pomsta za útěk Radovana Krejčíře,“ uvedl a dodal, že policii prý vadilo, že se jí Krejčíř vysmíval ze zahraničí, a pokouší se ho takto odříznout od zdrojů.
Úmysl podílet se na trestné činnosti odmítl také další z obžalovaných Aleš Kohoutek. Vylíčil, jak se dostal do svízelné situace poté, co ho okradl o miliony obchodní partner. Tehdy se prý nechal přemluvit k tomu, aby předal jiným osobám určitou korespondenci.
„Neměl jsem potuchy, že bych se tím dopouštěl trestné činnosti nebo dokonce zločinného spolčení,“ řekl Kohoutek. „Necítím se vinen. Za své jednání se však ve světle pozdějších událostí stydím a nikdy více bych se ho nedopustil,“ sdělil trestnímu senátu.
Předsedkyně senátu Hana Hrnčířová v kauze dosud nerozhodla. Rozsudek hodlá vynést v listopadu, do té doby líčení odročila.
Krejčíř chtěl po státu vymáhat miliardy, tvrdí obžaloba
Radovan Krejčíř spolu s obchodním ředitelem Čepra Martinem Pechanem podle obžaloby vytvořili fiktivní pohledávky firem Bena a Tukový průmysl Ostrava vůči Čepru za zhruba tři miliardy korun. Peníze v roce 2003 a 2004 vymáhali soudně. Čepro se o tom vůbec nedozvědělo, protože obžalovaní přesvědčili pracovnici z podatelny Čepra, aby soudní obsílky sebrala. Soudy poté falešné pohledávky uznaly.
Po státní firmě chtěl údajně Krejčíř vymáhat další dvě miliardy. V Tukovém průmyslu nechal uložit padělané peníze, které měl podplacený celník zabavit na úhradu údajného celního dluhu. Celník by poté s penězi uprchl, takže zabavené peníze by byly považovány za pravé. Podle obžaloby Krejčíř sehnáním celníka pověřil Radka Zwierzynu. Později se celníka chtěl zbavit.
Zwierzyna se ale začal bát o život a v červnu 2005 vše oznámil na policii. Krejčíř krátce poté utekl policistům při domovní prohlídce své vily v Černošicích. S manželkou a synem odletěl na Seychely, později přesídlil do Jihoafrické republiky.
V Krejčířově organizovaném gangu údajně byli Aleš Zagora, Jaroslav Siuda, Tomáš Pavlíček, Jaromír Raida, bratři Aleš a Jan Kohoutkové a bratři Ivo Hricik a Radko Nauš. Muži vinu popírají, řada z nich se prý vzájemně ani nezná. Poslední obviněnou je úřednice z Čepra Ivana Skopcová, které žalobce jako jediné navrhl podmíněný trest. Krejčíř si má podle žalobce odsedět až 15 let vězení, což je horní hranice sazby.
