Zatímco Malý Diomédes patřící ke Spojeným státům stále obývají asi dvě stovky původních Inuitů, jeho větší soused Velký Diomédes je dnes již jen sídlem pro vojenskou základnu.
Mezi ostrovy vede kromě té geografické i datová hranice (mezinárodní dohodou stanovená hranice, při jejímž překročení je třeba změnit datum, pozn. red.), a tak když stojíte na americké straně a díváte se přes moře, díváte se do druhého dne. Ostrovům se tak někdy říká „Včerejší“ a „Zítřejší“ ostrov. Jeden od druhého jsou vzdáleny asi tři kilometry, politicky je však dělí bariéra.
„Vidíte, jak je světlá. To je z naší ruské strany. Od mého pradědečka. Je krásná, že?“ říká Frances Ozennová, zatímco ukazuje reportérům BBC fotku své 19leté dcery. Frances je na Malém Diomédu kmenovou náčelnicí. Její dům stojí na strmém kopci a z obývacího pokoje vidí rovnou přes vodu do Ruska, kde má, jak věří, své kořeny.
„Víme, že tam máme příbuzné. Staré generace ale vymírají a problém je, že my o sobě nic nevíme. Ztrácíme náš jazyk. Mluvíme anglicky a oni rusky. Není to naše chyba, ani jejich. Je to jen hrozné,“ popisuje Frances.
Příbuzné hledají na vlastní pěst
Lidé z ostrovů se cítí být jeden národ, ačkoliv k rozličným stranám patří už skoro 150 let. Ostrovy se rozdělily v roce 1867, kdy dohoda mezi carským Ruskem a Spojenými státy určila hranice vprostřed Beringova moře. Oba státy si tak rozdělily souostroví mezi sebe. Hranice dlouho nikoho neomezovala a rodiny žily svobodně na obou ostrovech.
V roce 1948 se však situace dramaticky změnila. Na Velkou Diomédu se nastěhovala sovětská armáda a rodiny odtud násilně vysídlila na Sibiř. „Kdybychom se mohli znovu vidět, určitě by to přineslo klid mysli, ale nemyslím si, že se to stane,“ dodává Frances.
Někteří obyvatelé Malého Diomédu se už vydali hledat své kořeny na vlastní pěst. S pádem Sovětského svazu před čtvrt stoletím se na expedici na východní pobřeží provincie Čukotka vydal například Robert Soolook, další z kmenových vůdců. Na lyžích a se psím spřežením prohledal 16 vesnic a přilehlé okolí. „Našel jsem příbuzné mé matky ve třech vesnicích a její oblíbenou sestřenici - Ludu - byla v kraji Uelen. Bylo to velmi zvláštní. Byl jsem znovu se svou rodinou,“ vzpomíná Soolook, který bydlí nedaleko Olenny.
Dříve sloužil v armádě, nyní už je však v důchodu a jen přihlíží ruské aktivitě u ostrovů. „Vídáme tady jejich lodě,“ říká. V severní části ostrova je ruská základna, a ta si své teritorium bedlivě střeží. „Když jedeme lodí na lov a dostaneme se příliš blízko, vystřelí varovný výstřel nebo na nás zakřičí, ať se vrátíme,“ dodává Soolook.
Železná opona se obyvatelům stále připomíná
Během let místní doufali, že se hranice mezi ostrovy setřou. S ruskou vojenskou základnou na ostrově a ukrajinskou krizí se železná opona mezi ostrovy spíše znovu vztyčila. „Založili nové arktické velení. Znovu oživují zvyky ze studené války,“ řekl plukovník Patrick Carpentier ze Severoamerického velení protivzdušné obrany (NORAD).
Diomédovy ostrovy leží za polárním kruhem. Dříve nebyla tato oblast vyhledávanou lokalitou a dopravní trasy ji objížděly kvůli její nepřístupností. Spolu s tajícími ledovci se však provoz v Beringově průlivu stále zvyšuje a Kreml uvažuje o stavbě podmořského tunelu.
Ačkoliv se plánují velkolepé projekty, které by rozšířily dopravu za polárním kruhem, pro lidi z Diomédových ostrovů se žádná změna nechystá. Technicky mohou cestovat bez víz, ale potřebují dodatečné povolení ke vstupu do Čukotské autonomní oblasti, která zůstává stále vysoce střeženou části Ruska.
„Takhle by to být nemělo. My jsme tu byli tisíce let před tím, než přišli Angličané, Američané, Rusové, předtím než nás všechny vlády a regulace odtrhly od našich rodin. Ta hranice nám láme srdce,“ uzavírá Soolook.
