„Rakušané jsou velmi milí lidé,“ říká učitel výtvarné výchovy Abir, který do Rakouska přišel ze střední Sýrie. I jeho dvanáctiletá dcera Rama ví, že kdyby ve svém domově zůstali jen o chvíli déle, hrdlořezi z Islámského státu by je jistě zabili. „Neměli jsme jídlo,“ vzpomíná dívka ve vlněné čepici, kterou jí upletla místní důchodkyně.
Svátek íd al-adhá slaví v zámku, který kdysi patřil Karlu Velikému nebo Františku Josefovi I. Slavnostní večeři připravil profesionální kuchař Abu Tajíb, který také utekl ze Sýrie a o své rodině neslyšel už bezmála týden.
Původně skončil v azylovém centru v Traiskirchenu nedaleko Vídně stejně jako tisíce dalších uprchlíků přicházejících z Maďarska. Mnoho z nich kvůli přeplněným budovám centra muselo spát pod širým nebem.
Úspěšná realitní makléřka Sabine Schoeller-Lamberty, která chátrající zámek v obci Bruckneudorf kdysi koupila, se proto nabídla, že běžence ubytuje u sebe. Koneckonců 162 místností je mnohem víc, než sama využije. Úřady její nabídku kvůli špatnému stavu zámku odmítly, brzy však změnily názor.
„Uprostřed noci, asi ve dvě ráno, autobus přivezl dvě desítky lidí s hromadou dokumentů. Byli to žadatelé o azyl,“ říká radní Bruckneudorfu Christian Hanel. S pomocí dobrovlníků dala majitelka zámku to nejnutnější dohromady a ubytovala dvacet čtyři lidí.
Do Rakouska během neděle dorazilo zhruba pět tisíc migrantů, za celý víkend je jich už 17 tisíc. Někteří se vydali rovnou do Vídně, odkud pokračují vlaky do Salcburku a dál do Německa. Někteří se naopak rozhodli, že zůstanou v Rakousku a možná přímo v Bruckneudorfu. Vesnice u maďarských hranic, která se kdysi jmenovala Királyhida, je ostatně známá i českému čtenáři - odehrává se v ní jedna kapitola Švejka.
„Jsou to mé děti a já za ně budu bojovat,“ říká sto let po Švejkových dobrodružstvích zámecká paní. Je oblečená do černých tradičních muslimských šatů, v ruce drží sklenku bílého vína. Děti uprchlíků zatím pobíhají po nádvoří s novými hračkami, které na Svátek oběti dostaly.
