Letušky v letadle nejsou proto, aby cestujícím roznášely kávu a občerstvení. Jejich hlavním úkolem je zajistit bezpečnou evakuaci letadla, tedy dostat v případě nouze všechny cestující včas z letadla do bezpečí. Musejí to zvládnout do 90 sekund.
Zachovejte klid a pokračujte
Evakuace obnáší celou sérii činností. Nejprve je nutné cestující o evakuaci informovat a náležitě je instruovat. Je pravda, že lidé před startem dostávají bezpečnostní instrukce, ale ruku na srdce – víme, jakou pozornost jim většina z nás věnuje. Nám a našemu letadlu se to přece nestane.
Jak může skončit panika při požáru letadla na ranveji V roce 1985 zahynulo při nehodě British Airtours v Manchesteru 55 osob - nedokázali se dostat z letadla.  |
Ani pozorné vyslechnutí bezpečnostní instruktáže však není zárukou, že cestující v případě nouze vše hladce zvládnou. Ve stresové situaci, nemluvě o skutečně krizových projevech, jako je kouř, zápach nebo plameny, začnou pracovat nervy. Letušky tedy musejí především uklidňovat situaci a instruovat cestující přesně v duchu starého britského hesla „Keep calm and carry on“, tedy něco jako Zachovejte klid a pokračujte.
Zásadním momentem evakuace je bezpečné otevření únikových východů a ujištění, že jsou správně nafouknuté „skluzavky“ – takzvané evakuační skluzy. I když se v nouzových situacích (ke kterým obvykle dochází na letištích) počítá s okamžitým zásahem hasičů a záchranářů, je otevření únikových cest a evakuace letadla úkolem posádky. Hasiči jim dveře neotevírají.
Pak je nutné dohlédnout na to, aby cestující nezmatkovali, aby našli správnou cestu k nouzovému východu, „nezasekli“ se v chodbičkách nebo u skluzavek, případně aby s sebou nebrali zavazadla či předměty, které by nafouknuté skluzavky mohly poškodit. Velký problém by totiž mohl způsobit i obyčejný tvrdý podpatek dámské boty nebo kolečko příručního kufříku.
Vzhledem k předpisovému evakuačnímu limitu 90 sekund je jasné, že palubní personál musí mít všechny postupy perfektně nacvičené, zautomatizované a nesmí nad nimi váhat. Potřebné dovednosti si letušky a stevardi osvojují v rámci úvodního výcviku na simulátorech ve výcvikovém středisku. Každý další rok pak procházejí „udržovacím“ výcvikem a přezkoušením.
Simulátor dveří umožňuje simulovat všemožné potíže.
Evakuační skluzy
Simulátor nouzového východu.
Výcviková centra British Airways na letišti Heathrow jsou vybavena několika typy simulátorů - aerolinky mají simulátory všech typů letadel, která provozují. Nachází se tu simulátory i pohyblivé a nepohyblivé. Je možné simulovat široké spektrum potíží – turbulence, tvrdé přistání, poruchy světel, kouř v kabině.
Do 90 sekund musí být všichni venku Letadla při získávání certifikace procházejí zkušební evakuací, která musí proběhnout do 90 sekund. Teoreticky by stejnou dobu měla trvat i evakuace s cestujícími. V případě nouzové situace však začnou pracovat nervy, lidé zmatkují a obvykle dochází ke zdržením. V případě požáru, který nejčastěji vzniká u motorů a palivových nádrží na křídlech, je proto bezpečnostní limit delší – 180 sekund, což je doba, během které dokáže trup letadla odolávat ohni. |
Jsou zde také simulátory jednotlivých únikových prvků, části trupů s hlavními vchodovými dveřmi i s nouzovými východy u sedaček. Palubní personál se zde učí, jak dveře otevřít za normální situace, ale také v případě poruchy či zablokování. Simulátor je totiž řízen počítačem, který umožňuje nasimulovat potřebný problém.
U východů nad křídly je navíc nutné počítat s tím, že dveře, které se vyklopí a z letadla se úplně vyhazují, jsou nečekaně těžké. Situaci může zkomplikovat i nespolupracující cestující. Kdo sedí u nouzového východu, měl by být schopen dveře otevřít a posádce tak pomoci; ve stresu však může zazmatkovat a posádce se pak spíše „motá“ pod rukama.
Zachraňujeme i servírujeme
Výcvikovému sálu vévodí dvojice únikových skluzů. Málokdo přitom ví, že po evakuaci se dají odpojit od trupu letadla, takže fungují jako záchranné čluny. Letadla jsou pro případ nouzového přistání v nedostupných oblastech vybavena i dalšími věcmi. „Nouzové vybavení záleží na typu letadla. V balících jsou například pádla, světlice, nouzové vysílače polohy, voda nebo jídlo,“ vyjmenovává Hannah Robertsová z tiskového oddělení British Airways.
Letušky musí suverénně umět zacházet i s běžnými záchrannými prostředky, které jsou rozmístěny v kabině – kyslíkové masky, plovací vesty, nouzové prostředky pro kojence a podobně. Letušky věnují cestujícím s malými dětmi nebo handicapovaným zvýšenou pozornost během celého letu a v případě nestandardní situace by jim poskytly mimořádnou asistenci.
Reportáž z trenažérů na letišti. Jak trénují piloti letadel i letušky:
27. února 2013 |
Palubní personál se však ve výcvikovém středisku cvičí i v naprosto rutinních činnostech. Ve výcvikovém středisku jsou simulátory kuchyněk a kabin všech cestovních tříd, kde se letušky učí servírovat občerstvení, pomáhat cestujícím s ovládáním sedaček a dalších prvků.
Najde se tu však i specializovaná místnost, kde se letušky a stevardi učí správné péči o zevnějšek. Dostávají tu školení ohledně líčení, úpravy uniformy, povolených doplňků a dalších důležitých detailů. Výsledek si pak překontrolují u interaktivních zrcadel, na nichž se promítá vzorově upravená členka či člen palubního personálu.
Předletová příprava: kdo neví, neletí
Potřebnou sehranost si lze dobře představit u posádky, jejíž členové se znají. U British Airways, které zaměstnávají kolem 16 000 letušek a stevardů, se však posádky neznají. Většinou se poprvé sejdou necelé dvě hodiny před letem, absolvují předletovou přípravu, let nebo sérii letů a pak se už nikdy znovu nesetkají.
Během předletové přípravy probírají nejen praktické záležitosti ohledně cestujících (zda a kde na palubě budou lidé se speciálními potřebami, malé děti, nemocní; ale také například náboženská či kulturní specifika v cílové zemi), ale i bezpečnost. Letušky si rozdělí funkce při případné evakuaci a přesně si rozdělí úkoly, jak postupovat.
„S piloty pak proberou možné situace, které by během letu mohly nastat,“ vysvětluje Hannah Robertsová. „A jestliže nedovedou správně popsat, co by dělaly v nouzové situaci, nemohou letět.“
Odbavení posádek
Nevyhovující člen či členka posádky odchází ze střediska předletové přípravy a okamžitě nastupuje náhradník ze záložního střediska, kde je neustále připraven určitý počet pilotů a palubního personálu k okamžitému nasazení, kdyby například někdo nedorazil na let včas a podobně.
Podobně nekompromisně se hlídá také včasný nástup na lety: členové posádek musí být ve středisku předletové přípravy nejpozději 1 hodinu a 15 minut před odletem. Odbavují se u samoobslužných terminálů podobně jako cestující na self-check-inu. A pokud se opozdí byť jen o minutu, systém je už neodbaví, ale pošle je do záložního střediska, odkud je povolán náhradník. „Opozdilec“ jde do střediska a drží zde hotovost.
V otázkách připravenosti a bezpečnosti posádek se zkrátka nenechává nic náhodě, což potvrzuje i Hannah Robertsová: „Bezpečnost je pro naše posádky naprostou prioritou.“ Perfektní práce palubního personálu při nedávné nehodě v Las Vegas to jen potvrdila.
