Je to zvláštní symbióza, se kterou marně bojují protidrogové jednotky na obou stranách hranice. V Mexiku rok od roku narůstá produkce opia, které má uspokojit sílící poptávku Spojených států po heroinu.
V letech 2010 až 2014 se počet Američanů, kteří zemřeli na předávkování heroinem, zvýšil o 175 procent. Podle amerického Centra pro kontrolu nemocí a prevenci roste také počet závislých na opiátech proti bolesti. Dostat se k nim je ale obtížné - jsou pouze na předpis a jejich cena je vysoká.
Pro mexické drogové kartely je to jedinečná příležitost. Narkobaronům se podařilo proniknout na americký trh, který byl kdysi zásobovaný pouze kvalitním heroinem z jihovýchodní Asie.
Jen za rok 2014 se produkce opia v Mexiku zvýšila o 50 procent, píše deník The New York Times. Tamní farmáři se přeorientovali na mák i proto, že legalizace marihuany v některých státech USA srazila ceny konopí dolů.
„Kartely velmi dobře zvládají uspokojit americký apetit,“ říká Jack Riley z amerického protidrogového úřadu DEA. „Pochopili také problém s léky na předpis, což je jeden z hlavních důvodů, proč se produkce máku neustále zvyšuje,“ dodává.
Je to tu jako v Afghánistánu, říká mexický guvernér
I když mexická vláda uvedla, že loni vymýtila rekordní počet makových polí, proti schopným drogovým bossům nemá šanci. Nárůst produkce opia není nikde viditelnější než Guerreru, nejkrvavějším státu Mexika. Drogové gangy zde svádějí krvavé boje, region na jihozápadě země je nechvalně známý i kvůli častým únosům. Lidé zde mizí v tichosti a beze stopy.
Právě v Guerreru loni v září zmizelo 43 studentů, které podle vyšetřovatelů zadržela tamní zkorumpovaná policie a předala je zločineckému gangu. Jeho členové je pak zavraždili, jejich těla spálili a ostatky zahrabali. Při pátrání po studentech policie ve státě objevila více než 60 tajných hrobů s asi 130 těly (více čtěte zde). V celém Mexiku se podle BBC v současnosti pohřešuje více než 20 000 lidí.
Guerrero se kromě obrovské kriminality může „pochlubit“ ještě dalším prvenstvím - nejprudším nárůstem produkce opia v celé zemi. Tamější guvernér Rogelio Ortega Martínez svůj stát nedávno dokonce přirovnal k Afghánistánu, největšímu producentovi opia na světě. „Jsme na tom víceméně stejně, i když my jsme jen jeden stát a oni celá země,“ popsal.
Ještě v něčem se mexický stát, který je velikostí srovnatelný s Lotyšskem a žije v něm 3,4 milionu lidí, Afghánistánu podobá. Policie a bezpečnostní složky tu de facto neexistují, což umožňuje opiovému průmyslu vzkvétat. To ostatně potvrzuje jeden z farmářů ve vesnici Calvario. „Není tu žádný řád. Vládnou nám narkobaroni,“ říká.
Návrat Prcka vše usnadní, doufají farmáři
Drogové kartely už před lety pochopily, že pokud chtějí vydělávat, nemohou sloužit pouze jako dodavatelé drog z Latinské Ameriky. Mnohem víc peněz získají, když se na jejich výrobě budou podílet samy. Kromě máku proto pěstují marihuanu a vyrábějí metamfetamin.
Jak Guzmán aka Prcek globalizoval a inovoval největší narkomafii světa |
Obchodování opiem se podle úřadů zabývá především kartel Sinaloa, což je nejlépe organizovaný drogový gang v celém Mexiku.
Vede ho nechvalně známý Joaquín Guzmán přezdívaný Prcek, který na sebe v červenci upozornil už druhým útěkem z vězení (video, na kterém prchá tajným tunelem přímo z cely, můžete zhlédnout zde).
V Guerreru je jeho návrat očekáván s velkými nadějemi. „Přinese do oblasti více peněz a vše usnadní,“ doufá farmář José Luis García.
Stejně jako on, ani ostatní lidé v Calvariu nevidí na pěstování opia nic špatného. Nikdo z nich drogy nebere a většině z nich jsou podrobnosti o obchodu neznámé. Zásadní pro ně je, že denní mzda za práci na makových polích je mnohem vyšší než za sběr kukuřice.
Calvario má také příhodnou polohu. I když je od hlavního města vzdálené jen pár kilometrů, cesta do něj trvá autem hodinu, protože vede po nezpevněných horských serpentinách posetých balvany. Ve vesnici žije asi sto lidí a jen málo z nich má povědomí o dění ve světě. Někteří farmáři dokonce ani netuší, k čemu se opium používá.
Narůstající počet Američanů závislých na heroinu Garcíu překvapuje. „Chyba není na straně těch, kteří opium pěstují. Je na straně těch, kteří ho konzumují,“ myslí si.
Na makových polích pracují i děti
Pěstování máku v této nehostinné oblasti přitom není nic snadného. Aby se García dostal na své pole, musí nejdříve absolvovat hodinovou cestu autem po poničených silnicích. Pak ho čeká ještě dvouhodinová túra pohořím Sierra Madre del Sur. Až poté se před ním rozprostře obrovská stráň s fialovými, bílými a růžovými květy.
Maková pole leží na strmých svazích a řada farmářů si už při pádech polámala údy. Při sklizni proto často posílají do hor děti. Práce na makových polích jim nevadí, mezi jednotlivými plodinami nerozlišují. Vědí ale, že za makovice se líp platí. „Nemáme tady mnoho příležitostí, jak si vydělat peníze. Nemůžeme podporovat naší rodinu, když nebudeme pracovat,“ říká třináctiletý Arturo.
Spolu se svým o čtyři roky starším bratrancem Agustínem letos odešel ze školy. Aby mohli studovat, museli se odstěhovat do nedalekého Mazatlánu. Z Calvaria se totiž do školy denně dojíždět nedá. Pro Arturovy a Agustínovy rodiče to ovšem v kombinaci s ušlou mzdou představovalo příliš vysoké náklady.
Chlapci se proto rozhodli školu opustit a vrátit se domů na farmu. I když o svém rozhodnutí mluví bez stopy lítosti, nějaké sny přeci jenom mají. Rádi by se jednou stali vojáky. Příslušníci mexické armády jsou jedni z mála představitelů vnějšího světa, se kterými přijdou do styku. Jednou ročně se v Calvariu objeví s kampaní na vymýcení opia.
