Pracoval jsem ve sklářství a v posledních letech před důchodem jsem se podílel na výrobě zařízení, které mělo za úkol filtrovat škodlivé olovo, aby se nevypouštělo do ovzduší. Bohužel jsem se tak pohyboval v nezdravém prostředí a zde začaly mé úplně první zdravotní problémy.
Na preventivní prohlídky jsem začal chodit už po padesátce, jak se doporučuje. Že mám rakovinu prostaty, jsem se dozvěděl v roce 2006. Můj urolog mi tenkrát naměřil zvýšené hodnoty prostatického antigenu v krvi, což většinou souvisí s onemocněním prostaty.
Rakovina prostatyVýskyt rakoviny prostaty u mužů v posledních letech nepřetržitě vzrůstá a objevuje se také u mladších generací. Pozitivní ale je, že dochází k poklesu úmrtnosti pacientů. Počet nemocných v pokročilém stadiu, kdy jsou již přítomny metastázy a nemoc má špatnou prognózu, však neklesá. V současnosti žije v České republice dle odhadů přes 2 tisíce mužů s pokročilou rakovinou prostaty, z toho se přibližně 600 až 800 pacientů nachází ve fázi kastračně rezistentního karcinomu. Jedním z nich je i čtyřiasedmdesátiletý Jiří Tomsa. |
Po biopsii mi bylo oznámeno, že je nález pozitivní – počáteční stadium rakoviny prostaty.
Dlouho mi žádný lék nezabíral
Na takové zjištění si nestačí pouze sednout, je třeba si to srovnat v hlavě. Nepřál bych to nikomu, ani největšímu nepříteli. V té chvíli mi nejvíce pomohla moje rodina a je tomu tak dodnes. Když jsem se z toho trochu zmátořil, odpustil jsem všechno a všem, ne protože bych musel, ale protože jsem prostě chtěl.
Velká nevýhoda rakoviny prostaty je ta, že nemá žádné vnější projevy. Sice se mi asi občas stalo, že jsem měl trochu krve v moči, ale jako každý muž jsem si myslel, že to rozchodím. A taky jsem to vždycky rozchodil.
Můj tehdejší doktor mi po zjištění rakoviny prostaty doporučil radioterapii, ale já jsem chtěl nějaké definitivní řešení, proto jsem se rozhodl pro vyoperování prostaty, později i varlat.
Toto řešení mi dočasně velmi pomohlo, ale pak se obtíže vrátily. V roce 2013 jsem dvanáctkrát podstoupil chemoterapii, docházel jsem na ni po třech týdnech. Bylo to tak, že mi vždy bylo týden zle, týden jsem se z toho dostával, a pak pomalu abych šel znovu.
Brzy mi začala odcházet svalová hmota, byl jsem jako věšák na kůži. Měl jsem problémy s vlasy i nehty, ale co hůř, objevily se komplikace s nervy na nohou a dodnes mám špatnou citlivost v chodidlech.
Vše se obrátilo k lepšímu
Po nějaké době jsem se rozhodl, že už v chemoterapiích pokračovat nechci a začal jsem hledat alternativy. Jiné možnosti léčby mi nabídli v Plzni a Brně a já jsem se rozhodl pro Plzeň, kde jsem se později seznámil s profesorem Jindřichem Fínkem, který mě momentálně léčí.
Můj boj s nemocíVážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
V Plzeňské nemocnici jsem se setkal s daleko lepším přístupem, i co se týče celostní medicíny. Já mám totiž kromě rakoviny problémy i se zuby a v Plzni mi pomáhají řešit vše najednou. Už devět měsíců jsem bez chemoterapií, beru léky každé ráno a cítím se výborně. I když jsem se po chemoterapiích ještě úplně nesrovnal, kvalita mého života se zlepšila dramaticky.
Kvůli kostním metastázám si jen musím dávat pozor, abych si něco nezlomil. Jsem vděčný za každé nové ráno, i když zrovna nesvítí slunce. Ale to by měl být každý, protože jeden den jste zdraví a druhý den být nemusíte. Mé životní možnosti se úplně změnily – zatímco před několika měsíci jsem byl natolik zničený chemoterapiemi, že jsem žádal o pečovatelku, dnes je mi skvěle.
A vděčím za to moderní léčbě. Mým snem je postavit se synem vodní mlýn v Krkonoších. A také na tom usilovně pracujeme. Život s rakovinou prostaty je boj, ale já si život hodlám užít do posledního okamžiku.
