Pes měl obrovské štěstí - byl očipovaný. „Zahlédla jsem ji v noci na mostě přes Jizeru. Byla velmi plachá. Trvalo dvě a půl hodiny, než jsme ji s turnovskými strážníky chytili u starého autobusového nádraží, a další tři čtvrti hodiny jsme ji dolovali zpod auta,“ popisuje Šmídová.
„Okamžitě jsem ji vezla na veterinu. Byla dehydrovaná, vyhladovělá, zablešená a měla snad dvě stě klíšťat. Potřebovala léky a hlavně kapačku. Kvůli té ale potřebovala dohled, tak jsem si ji vzala domů.“
Nikdo nevěděl, odkud je a co má za sebou. Strážníci ale zjistili, že má čip a přečetli ho. „Nic nám to ale neřeklo. Nebyl registrovaný v Česku. A tak jsem věc dala na Facebook, jestli se někdo nepřihlásí,“ líčí Šmídová.
Přihlásila se další Turnovanka a milovnice psů Kateřina Fričová, a zatímco, „ovčačka“ pomalu nabírala dech, rozjelo se pátrání. Fričová oslovila Češku žijící v Rakousku Danu Cerny, která se vyzná v mezinárodních registrech. Ta hledala a nakonec uspěla.
„Ve čtvrtém registru zjistila, že jde o pětiletou fenku Sabu, že je evidovaná u veterináře v polském městečku Studzienec asi 200 kilometrů od Turnova. Bylo tam i jméno majitele, ale žádný kontakt. Zjišťovali jsme dál,“ popisuje Fričová.
Výzva se dostala na polský internet
Fenka se zatím dávala do kupy v dočasném domově. „Už nebyla v ohrožení života, ale polehávala a byla netečná, když jsem na ni zavolala jménem z registru, zvedla hlavu a olízla mi ruku,“ upřesňuje Šmídová.
Pomohlo i to, že Saba měla v domě Šmídových kamarádku Dinu, také fenku německého ovčáka. „Vzala jsem si ji z útulku, byla týraná a hned poznala, že je na tom Saba špatně. Respektovala ji, a pak se s ní skamarádila,“ vysvětluje Šmídová. „Je zvyklá, že si občas domů vodím psy, je na ně hodná a dělí se s nimi.“
Pátrači dali výzvu na polský internet, nakonec se jim povedlo přes polské a německé pejskaře, veterináře a starostu Kožuchówa spojit s majitelem.
„Před tím jsme ale zjišťovali, za jakých okolností Saba zmizela, jestli ji třeba její pán nevyhnal. Dozvěděli jsme se, že ji všude hledal, objížděl útulky a veteriny, dával cedule, ale že na internet nechodí, proto se o naší výzvě nedověděl. Jak dostal kontakt, hned volal a říkal, že manželka pláče a že už Sabu pohřbili,“ popisuje Fričová.
Majitel Ryszard Hałasa vysvětlil i to, jak Saba zmizela. „Ve statku, kde fenka žije, je ještě pes Ryky. Jsou na sebe zvyklí od malička. Venčí se spolu. Jednou se ale stalo, že se pes vrátil sám. Nejspíš chytil stopu a Saba běžela s ním, pak se něčeho lekla a ztratila se. Fakt, že ji viděli mezi Sobotkou a Kněžmostem v Českém ráji a chytili v Turnově a že sotva stála na nohou svědčí o tom, že urazila dlouhou pouť,“ poznamenává Fričová.
Setkání domluvili u Fričových. Pak se majitel objevil ve dveřích a zavolal: Sabuša moja. Saba vyskočila nad jeho hlavu a olízla ho. Pak začala metat radostí kozelce,“ líčí Fričová. Jediný, kdo smutnil, byla fenka Dina. „Bylo vidět, že ji nechce pustit, hlídala si ji a ještě dva dny pofňukávala. Stýskalo se jí,“ poznamenala Šmídová.
Happyendový příběh Saby nejen že zaujal polskou televizi, ale pomohl i k propojení registrů ztracených a nalezených psů v Česku, Německu, Polsku a do budoucna i v Rakousku.
