Extrémy se prohlubují, destruktivních bouřek přibývá, říká jejich lovec

Velká vedra v Česku často střídají silné bouřky, které provází déšť, vítr a krupobití. Extrémní projevy počasí se dostávají do hledáčků lovců bouřek. Jejich práci popsal předseda Amatérské meteorologické společnosti Tomáš Prouza. „Radši ať je bouřka slabá, než abychom potom řešili, co všechno zničila,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Ilustrační snímek | foto: Martin Veselý, MAFRA

Jak se loví bouřky?
Především je potřeba, aby bylo co lovit. Samotnému lovu předchází sledování předpovědních modelů a jejich vyhodnocování. Když dojde na lámání chleba a bouřky se opravdu vyskytnou, tak ti, kteří vyjíždějí do terénu, se řídí satelitními a radarovými snímky, které jim řeknou, kde se bouřka vyskytuje a jak se pohybuje - kterým směrem, jestli sílí nebo slábne.

Tomáš Prouza

Spoluzakládal Amatérskou meteorologickou společnost, které v současné době předsedá. Je členem Amateur Stormchasing Society, jejíž členové se zabývají takzvaným lovem bouřek.

Vlastní elektronickou meteorologickou stanici provozuje pět let. Měření prováděl už dříve. Celkem se svému koníčku věnuje 22 let. Přes dva roky je pracuje jako pozorovatel na stanici ČHMÚ v Peci pod Sněžkou.

Je to věc ošemetná. Už několikrát se nám u bouřky stalo, že se vyvíjela a mohla mít velkou životnost, a než k ní dotyční lovci dorazili, bouřka se odebrala do věčných lovišť.

Co je cílem lovců bouřek a pozorovatelů počasí?
Fotografická dokumentace je primárním výsledkem našeho snažení. Samozřejmě každý rád pořídí pěkný snímek nějakého vzácného jevu. Každý sní o tom, že vyfotí tornádo. Zase si uvědomujeme, že výskyt tornáda v našich podmínkách je zaručený recept na to, že to něco zničí. V lepším případě poláme stromy, v horším to může odnést i nějaká zástavba. Takže je to kontroverzní.

Provádíme také měření větru. Díky příručním anemometrům (větroměr, pozn. red.) se dá změřit rychlost větru v čele bouře. Vítr totiž zesiluje dost daleko před samotnou bouřkou, takže se člověk nemusí nutně dostat do srážek nebo krupobití. Případně se dají udělat měření změny teplot a tlaku, ale to spíš provádějí ti, kteří mají doma meteostanici jako já.

Sbíráme také informace o tom, jak se bouřka chová, jaké jsou doprovodné jevy. A pokud je zájem, informace poskytujeme ČHMÚ, protože síť stanic, které provozují meteorologové, je relativně řídká a bouřka je dost lokální jev. Stanice se může tvářit, že na ní nespadla ani kapka, a o údolí vedle přívalové srážky vyplaví vesnici nebo kroupy naprosto zničí úrodu a rozbijou střechy.

Vyrážíte přímo do centra bouřky, nebo se držíte na okrajích?
To se liší podle dotyčného lovce. V naší společnosti nemáme tendenci vjíždět přímo do bouřky. Pokud fotografujete, uprostřed bouřky to nemá smysl, protože v dešti nenafotíte nic. Když se ale od bouřky budete držet nějakých deset až patnáct kilometrů daleko, nafotíte samotnou strukturu oblaku. Můžete také vyfotit blesky vycházející ze základny i z kovadliny.

Pokud člověk vjede do bouřky, přinejmenším riskuje tuning kapoty kroupami. To, že by ho vcuclo tornádo, které je schované v závoji srážek, v našich podmínkách asi nehrozí. Ve Spojených státech je to ale docela velké riziko. Nebezpečný je samozřejmě i vítr.

Budu-li mluvit za kolegy, se kterými se znám, většinou bouřku stíhají v jejím týlu anebo se jí postaví do boku. Pokud se jí dostanou do cesty, snaží se na základě radarových informací zmizet dřív, než k nim dospěje aktivní jádro bouřky.

Zažil jste nějakou velmi nebezpečnou situaci?
Kolegové při jedné výpravě na Moravu zažili, že se bouřka zachovala nevypočitatelně. Oni to zcela neodhadli a pak před ní prchali na benzinku a kolem nich padaly topoly a lámaly se větve. To byla asi nejnebezpečnější situace.

Přijdou vedra i silné bouřky, varuje ČHMÚ

Aktuální výstraha meteorologů

Já do terénu nevyjíždím a provádím měření víceméně z místa bydliště (Velké Svatoňovice, pozn. red.). V době, kdy jsem se ještě nezabýval aktivně pozorováním bouřek, jsem zažil blízký úder blesku. Byl asi 150 metrů ode mě a shořela při tom trafostanice. Zažil jsem i větší krupobití, kdy padaly třícentimetrové kroupy. Když se s tím člověk setká, má z bouřky určitě větší respekt. A přiznám se, že často z bouřky ani nejsem nadšený, protože když je člověk na vlastním, má strach, co mu napáchá.

Radši ať je bouřka slabá, než abychom potom řešili, co všechno zničila. Bohužel v posledních letech se extrémy prohlubují, takže bouřek s destruktivními projevy přibývá. To ovšem souvisí i s tím, že v Evropě neexistuje neosídlený prostor. Používáme více elektroniky, která je vůči blesku citlivější.