Paní Bedřiška prožívala šťastné dětství až do svých osmi let. Pak se její rodina přestěhovala do Maďarska.
„Pět let jsem tam musela chodit na maďarskou školu. A když vzniklo samostatné Československo, stěhovali jsme se znovu. Maďaři nás vyhodili,“ vzpomíná.
Její rodina tehdy přesídlila do Brna, kde v roce 1919 zapustila kořeny. Paní Bedřiška začala pracovat jako fakturantka. „Akorát že jsme se od té doby už nepodívali do ciziny. Dělali jsme alespoň výlety po republice,“ vybavuje si.
Ve svém životě byla vdaná, jejímu manželství však osud děti nedopřál. „Trochu nám to pokazila politika. Manžel ztratil zaměstnání, byl to celkem těžký život,“ prozrazuje.
Od roku 2001 pobývá v brněnském domově pro seniory ve Věstonické ulici. „Maličkosti by se samozřejmě našly, ale jsem tady spokojená, nemám tady žádné starosti. Starají se tu o mne hezky,“ usmívá se jubilantka.
„O všechno se zajímá. A má hrozný humor“
Dny tráví různě. Se sluchátky v uších poslouchá rádio. Jindy si lehne a přemýšlí. „A nebo vzpomínám na hezké chvilky mého života. V hlavě si je prožívám ještě jednou.“
Recept na dlouhověkost paní Bedřiška nemá. „Co jsem dělala pro to, abych byla tak stará? Nic,“ směje se. „Život uteče, ani nevíte jak. Můžu snad děkovat rodičům, díky nim jsem dostala sílu v životě vždycky všechno překonat,“ dodává už vážněji.
„Paní Bedřiška je naprosto výjimečná dáma,“ prozrazuje ošetřující sestra Ivona Zavřelová. „Ráda vykládá, vzpomíná, o všechno se zajímá. A také má hrozný humor.“
Možná i díky němu oslaví ve středu už 108. narozeniny.
