Íránu s létáním do západní Evropy (přehled destinací najdete zde) poněkud paradoxně pomáhá země, jejíž prezident před časem, ještě když byl v politickém ústraní, výslovně nazval Írán teroristickým státem a později tvrdil, že jeho teze o bombardování íránských jaderných zařízení či odpalovacích ramp neznamenala bombardování Íránu.
Sankce proti ÍránuSankce na šíitský Írán - týkají se i ropných produktů - uvalily OSN, USA a EU kvůli jadernému programu této země a obavám z obohacování uranu na koncentraci zbytečnou pro energetiku, zato použitelnou k vývoji jaderných zbraní. Z takové výzbroje režimu ajatolláhů mají svorně obavy Izrael i sunnitská Saúdská Arábie. Obě tyto země jsou spojenci USA. |
Podle mluvčí Letiště Václava Havla Mariky Janouškové začala společnost Iran Air přistávat v Praze od 10. dubna s frekvencí 12 přistání týdně, tedy jednoho až dvou denně. Pro íránské airbusy je totiž let do západní Evropy a zpět na hranici doletu, pokud by se měly vracet plně naložené.
„Letouny Iran Air mohou v České republice přistávat za účelem dotankování na základě povolení ministerstva dopravy. Letiště poskytne použití infrastruktury - letadlo přistane, dle instrukcí z věže Řízení letového provozu pojíždí na letištěm přidělené parkovací stání. Tam dotankuje palivo od nasmlouvané společnosti,“ řekla iDNES.cz Janoušková.
Íránské airbusy - nejčastěji typ A300-600 - zůstávají zavřené, cestující nesmějí vystoupit. Letadla se na pražském letišti zdrží v řádu desítek minut. Íránci přitom platí patřičné poplatky stejně jako jiné aerolinky, a to dle standardního ceníku. Cena se odvíjí od vzletové hmotnosti letounu.
Mluvčí Řízení letového provozu (ŘLP) Richard Klíma iDNES.cz řekl, že íránští piloti podávají standardní letový plán dle stanovených předpisů. „Ten zahrnuje onen ‚refueling stop‘ (dotankování), nejedná se o žádné operativní jednání,“ uvedl.
Když totiž íránské airbusy v Praze krátce přistávaly začátkem roku 2011, některá média uváděla, že tak činí skrze operativní požadavek o přistání, jemuž řídící letového provozu vyhoví.
Klíma upřesnil, že Íránci platí českému ŘLP přibližovací a letištní poplatky podle už zmíněné maximální vzletové hmotnosti a traťové poplatky dle délky trasy absolvované nad ČR. „U stroje typu Airbus A310 o hmotnosti 155 tun zaplatí přibližně 15 tisíc korun za jedno přistání. Pokud jde o traťové poplatky za využití českého vzdušného prostoru, tam u A310 a trati 400 kilometrů zaplatí 12 tisíc korun,“ řekl iDNES.cz Klíma.
Větší peníze se točí v palivu. Podle MF DNES vyjde litr paliva bez daně na 15 korun (letecké palivo je od DPH a spotřební daně osvobozeno) a nádrže letounů, které přistávají v Praze, pojmou zhruba 70 tisíc litrů. Íránci ovšem netankují plnou nádrž, ale jen tolik, aby doletěli do Teheránu. Natankování je tak - podle vzdálenosti západoevropské destinace na jejich lince - řádově vyjde na stovky tisíc korun.
Dříve platili společnosti Lukoil Aviation Czech Zemanova poradce Martina Nejedlého, ta je ale nyní v likvidaci kvůli pokutě 27,5 milionu korun za nevrácení leteckého petroleje Správě státních hmotných rezerv (více čtěte zde). Palivo podle MF DNES nyní zajišťuje Czech Airlines Handling, dceřiná společnost Českého aeroholdingu.
Sankce neporušujeme, tvrdí ministerstvo
Že íránští piloti přistávají v Praze během letů mezi Teheránem a destinacemi v EU, potvrdil iDNES.cz i mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold.
Podle MF DNES přistávají íránské airbusy za účelem dotankování také v Miláně (snímek z letiště Malpensa), Lublani a Budapešti, nicméně v Praze tankují nejčastěji.
„Důvodem je, že na některých letištích není ze strany společností dodávajících letecké pohonné hmoty poskytováno plnění palivem íránskému dopravci,“ řekl Neřold. Právě proto Íránci vybrali Prahu, s níž už ostatně mají zkušenosti z roku 2011. „V případě technického přistání na Letišti Václava Havla nedochází k výstupu nebo nástupu cestujících či nakládce nebo vykládce zboží,“ dodal Neřold.
Právo na zmíněné „technické přistání“ a dotankování podle něj dává íránským letounům Dohoda o tranzitu mezinárodních leteckých dopravních služeb, uzavřená v roce 1944 v Chicagu. Smluvními stranami jsou ČR i Írán. „Letecký dopravce Iran Air splnil všechny náležitosti pro provedení technického přistání na našem území, realizace technických přistání není v rozporu s uloženými mezinárodními sankcemi,“ tvrdí Neřold.
Vedoucí katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Šturma jednoznačný pohled nenabízí. „Po prostudování rezolucí, které se vztahují k Íránu, bych řekl, že v tomto případě jde o otázku výkladu,“ řekl MF DNES na téma případného konfliktu se sankcemi (přehled sankcí proti Íránu s odkazem na jejich znění najdete např. zde).
