„K výročí konce války několik vzpomínkových setkání proběhlo, přímo k této události ale žádné nepořádáme,“ uvedl ředitel Kulturního zařízení města Postoloprty Pavel Panenka.
Masakr připomněla v únoru přednáška historika Michala Pehra z Akademie věd ČR. V Postoloprtech ji vyslechly zhruba tři desítky lidí.
„Není to tedy událost, která by úplně zapadla. Vnímám pozitivně to, že se o tom začalo otevřeně hovořit již před lety a změnila se reakce lidí. Vyplývá to do značné míry i z toho, že k událostem došlo před sedmdesáti lety a stávají se tak historií, řada lidí a aktérů té doby dnes již nežije. Ale negativum vidím v tom, že je velmi nebezpečné zapomínat na události 2. světové války,“ poznamenal Pehr.
Chlapce postříleli před rodiči
Postoloprty s většinovým německým obyvatelstvem se nacházely na hranici Sudet a druhé, válečné republiky. Na přelomu května a června 1945 byly v tamních kasárnách a bažantnici soustředěny z celého Žatecka stovky zajatých vojáků wehrmachtu, ale i sudetských Němců určených k odsunu.
Odsun NěmcůMasová deportace Němců z Československa probíhala v letech 1945 a 1946. Podle odhadů byly odsunuty až tři miliony lidí, z nich dvě třetiny do americké okupační zóny, třetina do sovětské. V takřka vylidněném pohraničí poté zaniklo na tři tisíce obcí. |
Hlídala je armáda, takzvané revoluční gardy i jednotky obranného zpravodajství. Ve vypjaté poválečné atmosféře si strážci začali s Němci vyřizovat účty. Mučili je, znásilňovali a mnohé nakonec postříleli. Zabili i pět chlapců, kteří se podle některých pokusili z tábora utéct, další verzí je, že si jen chtěli natrhat v nedalekém sadu ovoce. Hlídka je nejdřív před zraky ostatních zmlátila a poté popravila.
„Vzpomínám si, jak jeden z nich dostal střelu do krku a s posledním úderem srdce mu krev vystříkla jako fontána. Volal svou matku, jeho otec, který seděl tři řady ode mě, to všechno viděl. Jeden z vězňů se pak zbláznil. Vstal a začal tancovat, druhý se začal svlékat,“ popsal MF DNES událost v roce 2007 Peter Klepsch, který čekal v táboře na odsun také.
Kolik lidí v Postoloprtech přišlo o život, se přesně neví. Při exhumaci v roce 1947 bylo v devíti hromadných hrobech nalezeno 763 těl. Podle některých výpovědí ale může být v masových hrobech v okolí města až tisíc dalších.
První vyšetřování masakru v roce 1947 viníky neurčilo. Závěrečná zpráva z vyšetřování zůstala utajena a o masakru se 40 let nemluvilo.
Důstojník se k masakru přiznal, nelitoval ho
Policie se případem začala zabývat v roce 1997, teprve v roce 2009 ale žatečtí kriminalisté označili za hlavní pachatele vražd policejního velitele z Postoloprt Bohuslava Marka a důstojníka Svobodovy armády Vojtěcha Černého, který dával rozkazy ke střelbě. Při vyšetřování v roce 1947 se Černý přiznal i k tomu, že nařídil zastřelení zmíněných pěti chlapců.
Německé oběti odsunuVysídlení a pochod asi 20 tisíc Němců z Brna do Rakouska koncem května 1945, zahynulo na 1 700 lidí. Zavraždění 265 karpatských Němců ze Slovenska v noci na 19. června 1945 u Horní Moštěnice u Přerova. Masakr v Ústí nad Labem koncem července 1945, 40 až 100 mrtvých. Při masakru v Postoloprtech bylo postříleno a pohřbeno v masových hrobech nejméně 763 německy mluvících obyvatel, podle některých odhadů bylo mrtvých přes 2 300. Podle komise česko-německých historiků z roku 1996 se počet německých obětí odsunu pohybuje mezi 20 000 a 30 000, násilnou smrtí zahynulo asi 15 000 lidí. |
„Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, i kdybych prováděl exekuce každý den. Jestliže německý národ dovedl odpravit 25 milionů lidí, je těžké jednati jinak, chceme-li s nimi držet krok,“ vypověděl Černý před vyšetřovací komisí.
Černý i Marek však již zemřeli, takže policie už nyní neměla koho stíhat. Nezodpovězenou otázkou navíc zůstává, zda šlo o jejich osobní iniciativu, nebo jednali s tichým souhlasem vojenské tajné služby ovládané tehdy už komunisty.
Oběti Postoloprtského masakru připomíná od roku 2010 kříž v bažantnici a pamětní deska na hřbitovní zdi. O zřízení památníku původně požádal krajanský spolek z Německa a chtěl na něj i přispět. Pietní místo nakonec zaplatily Postoloprty samy, zároveň ale z nápisu na desce vypustily slova „masakr“ a „Němci“.
Z textu „Německým obětem postoloprtského masakru z roku 1945“, který krajanský spolek navrhoval, tak zbyl neurčitý nápis „Všem nevinným obětem postoloprtských událostí května a června 1945“.
