V takových případech podle Nejvyššího soudu (NS) připadá v úvahu odposlech novináře s cílem zjistit, kdo a s jakým úmyslem informaci poskytl.
„Nemůže být v zájmu demokratické společnosti chránit osobu působící ve státních strukturách, která neveřejnou informaci vyzradí s cílem probíhající šetření zkomplikovat či dokonce zmařit jeho úspěšnost anebo proto, aby tímto způsobem dosáhla svého obohacení,“ stojí v usnesení. Oficiálně soud odůvodnění zatím nepublikoval.
Soudci ale zároveň zdůraznili, že náležitou ochranu musí nadále mít takový zdroj, který novináře informuje na základě poctivé pohnutky. Může to být například člověk, který chce upozornit na snahu zamést určitou kauzu pod koberec kvůli politickému tlaku.
Stížnost podával Janek Kroupa
NS svou obecnou úvahu zformuloval v usnesení, jímž odmítl jako nepřípustnou stížnost novináře Janka Kroupy. Reportér se domáhal toho, aby NS přezkoumal zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Kroupa se totiž domnívá, že jej policie odposlouchávala poté, co se dostal k protokolu o výslechu svědka v kauze údajné korupce kolem nákupu obrněných transportérů Pandur. Odmítnutí Kroupova podnětu potvrdil mluvčí soudu Petr Knötig, k obsahu se nevyjádřil.
Kauza nákupu transportérů Pandur pro českou armádu |
Podle usnesení není Kroupa momentálně v procesním postavení, které podle trestního řádu umožňuje přezkoumat zákonnost odposlechu. O sledování svého mobilního telefonu má jen neoficiální informace. Trestní řád přitom předpokládá, že policie, žalobce nebo soud po pravomocném skončení trestního řízení informuje o provedených odposleších sledovaného člověka. Teprve poté začíná běžet lhůta pro podání návrhu k NS.
Kroupa označil současnou úpravu za nedokonalou. V podobné situaci jako Kroupa je podle Práva také redaktor tohoto listu Jakub Svoboda. Ani on, ani Kroupa dosud nedostali vyrozumění o uskutečněném odposlechu. Právo uvádí, že se novinář nemusí o svém odposlechu oficiálně vůbec dozvědět, a nemá tak ani šanci nechat soudem přezkoumat jeho zákonnost.
