Církev v roce 2013 hřebčinec vyzvala, aby podle restitučního zákona vrátil pozemky, které jí stát zabral po únoru 1948. Výzvu přezkoumal pozemkový úřad a restituci zamítl.
„Jedná se o tři parcely, které patřily do takzvaného beneficia děkanství v Písku. Výtěžek z jejich pronájmu nebo propachtování šel na potřeby farnosti. Podobné pozemky byly pro římskokatolickou církev ekonomicky důležité, i když na Písecku moc nevynášely,“ vysvětlil advokát Václav Kaska zastupující žalobce, kterým je Biskupství českobudějovické.
Žalobce přitom soudu předložil listiny, podle kterých pozemky v září 1948 zabavil tehdejší okresní národní výbor. Ačkoliv je na nich informace o vykoupení majetku, stát je nikdy nezaplatil. Tehdejší zákon na odebrání církevního majetku byl podle Kasky politický.
„Bylo to státní násilí. Pokud někdo odmítl státem vytipovaný majetek takzvaně prodat, mohl jít do vězení,“ připomněl advokát.
Může hřebčinec přijít o status kulturní památky?
Vedení hřebčince hlavně namítá, že odnětím pozemků mohou přijít o status národní kulturní památky. „Také jsme zjistili, že pozemky přešly na stát řádnou dohodou s církví. Patří do celého komplexu areálu,“ tvrdí právní zástupce hřebčince Vladimír Papež.
Sporné pozemky mají přitom rozlohu necelého hektaru a není na nich žádná stavba. „Ani na nich stavět neplánujeme. Je to pro nás louka na seno a pastvu pro koně,“ přiznal ředitel hřebčince Karel Kratochvíle.
Ačkoliv biskupství nabízí, že bude dál akceptovat jeho dosavadní využití a hřebčinci louku pronajme, ten vrácení pozemků dál odmítá. Soud po několika hodinách jednání odročil a vzal si lhůtu na obstarání dalších důkazů.
Chce například získat od ministerstva financí doklady o vyplacení pozemků od státu a posudky znalců, nakolik jsou důležité pro funkci areálu. Také bude chtít znát názor Národního památkového úřadu, zda je vrácením louky církvi ohrožená značka kulturní památky. Papež chce navíc doložit, jaké měly pozemky vlastníky od začátku minulého století.
Podle vedoucího restitučního oddělení biskupství Petra Stukbauera je odpor hřebčince nesmyslný. Má záruku, že bude moci louku dál užívat. Restituční zákon přímo říká, že vrácený majetek mohou dosavadní subjekty užívat podle nájemní smlouvy minimálně deset let. „Pokud na něm dobře hospodaří, nebudeme je měnit. Takový je princip,“ míní Stukbauer.
O princip jde i řediteli hřebčince. „Nevíme, kolik budeme za nájem platit, nebo jestli si církev nakonec nevybere někoho jiného, kdo nám pozemky třeba zastaví. Takhle odděluje louka naše budovy od lokality s rodinnými domy. Na co jí ta louka vůbec bude,“ namítá Kratochvíle.
Soud o louku je jedním z prvních restitučních sporů na jihu Čech. Podle Stukbauera jsou před nimi další desítky takových kauz, které zahltí soudce a advokáty. Většina se týká lesů. Také ty chce přitom církev poskytnout dobrým hospodářům a zisky z nich použít na rozvoj v humanitárních oblastech, jako je školství a zdravotnictví.
V samotném Písku už přitom získala zpět několik kostelů, které vyžadují zvýšenou péči jako kulturní památky.
