Jen letos se má podle ředitele Artěku investovat 5,7 miliardy rublů (asi 2,8 miliardy Kč), a to převážně do dlouho zanedbávané infrastruktury. Stavební činnost si podle tisku prý vzala na starost firma bratří Rotenbergových, považovaných za podnikatele blízké prezidentu Vladimiru Putinovi.
Kyjev odsoudil zabrání Artěku jako „ostudný akt“ a pokračování „loupeží“ majetku ukrajinského státu na „dočasně okupovaných územích“.
Po pionýrských šátcích ze sovětských dob už zde není ani památky, mladé rekreanty tuto sezónu oblékne firma vládce moskevského obchodního domu GUM, která tepláky dodává i ruským reprezentantům a jejich fanouškům. Značka Bosco totiž vyhrála zakázku, podle které státní pokladna zaplatí za módní vzhled 20 000 chlapců a děvčat ekvivalent 70 milionů korun.
Barvy oblečení se mají lišit podle umístění. V „první směně“, začínající tuto neděli, se otevřou jen tři z devíti táborů, spadajících pod Artěk. O tisícovku dětí se má do poloviny května starat 130 vedoucích.
Na programu bude například literární soutěž, tvůrčí a divadelní kurzy, vzdělávací program o vesmíru, výstava válečné techniky, koncerty i táboráky. Následující turnus počítá s 2 200 účastníky.
Pobyt v táboře vyjde na 32 000 korun
Pobyt v Artěku si lze koupit i v cestovní kanceláři. Ale letos se do volného prodeje podle serveru RSN dostane jen pět procent míst, zatímco 95 procent si vyhradil stát, který zájezdem hodlá odměňovat za úspěchy ve škole, vědě a umění.
Cestovní kanceláře cenu pobytu v Artěku sdělují jen vážným zájemcům, v tisku se ale objevila informace, že „cestovní příkaz“ do pionýrského tábora vyjde letos na 65 000 rublů (asi 32 000 Kč).
Ještě přísněji střeženým tajemstvím se jeví suma, jakou vedení tábora vynaloží na červnové oslavy 90 let existence celého zařízení. Tábor vznikl v roce 1925 z iniciativy ruského Červeného kříže jako dětská ozdravovna pro nakažené tuberkulózou. Tehdy ale podle listu Rossijskaja gazeta vyšel celý tábor na 18 000 rublů, které daroval Červený kříž, spolu se stany pro účastníky.
Legenda východního bloku
„Nejdelší turnus“, který v Artěku zastihlo vypuknutí války v létě 1941, byl podle pamětníků složen z dětí ze západní Ukrajiny a Pobaltí, čerstvě připojených k Sovětskému svazu. Tábor se evakuoval a přes různé mezietapy včetně Stalingradu dorazil po patnáctiměsíční cestě dlouhé 7 750 kilometrů na Sibiř.
Artěk byl osvobozen v dubnu 1944 a už v srpnu zde nastoupil první „poválečný“ turnus, 300 partyzánských dětí.
Až v 60. letech začal tábor při rozsáhlé rekonstrukci získávat onu pompézní podobu, s jakou o dekádu později proslul nejen v Sovětském svazu, ale i v celém východním bloku, než se zánikem Sovětského svazu přešel do ukrajinských rukou. Záměry někdejšího legendárního tyčkaře Sergeje Bubky přeměnit Artěk ve středisko výchovy ukrajinských sportovců už nenašly naplnění.
