Příběh, který ve čtvrtek skončil až u soudu a který ukazuje, jak zcela odlišných verdiktů se lze dočkat u tuzemských soudů, začal už na začátku osmdesátých let minulého století. Rudolf Oprendek z Ostravy tehdy měl nastoupit na základní vojenskou službu, kvůli náboženským důvodům ale odmítl. A nakonec kvůli tomu skončil v letech 1981 a 1982 na 400 dnů ve vězení.
Trest si za svůj postoj odseděl a pak se dlouhou dobu nic nedělo. Po roce 1989 se začali lidé, kteří měli stejnou zkušenost jako Rudolf Oprendek, soudit o to, že byli komunistickým režimem potrestáni protiprávně. A Oprendek nakonec skutečně dosáhl zrušení odsuzujícího rozsudku a zastavení trestního stíhání. Následně požádal ministerstvo spravedlnosti o odškodnění za nezákonné věznění. Úřad mu nevyhověl, proto podal žalobu.
Díky rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze dostal muž odškodnění 360 000 korun a náhradu nákladů řízení 106 440 korun. Poté ale do kauzy dvakrát zasáhl Nejvyšší soud. A ten ve svém posledním verdiktu řekl, že muži náleží omluva, ale nikoli finanční kompenzace. Oprendek tak měl vrátit celé odškodnění, a navíc kvůli méně výhodnému výpočtu také přibližně dvě třetiny z přiznaných nákladů řízení.
Jenže muž z Ostravy už mezitím peníze utratil, část - konkrétně 36 tisíc korun - věnoval třeba na rozšíření domova pro seniory. A tak se nakonec rozhodl jít až před Ústavní soud, který se ho ve čtvrtek zastal.
Podobných případů je víc
Soudním sporem se prolíná letitý interpretační problém české justice, který se týká nemateriální újmy za omezení na svobodě. Nárok je založený na mezinárodní Úmluvě o ochraně lidských práv, která je pro Česko závazná od roku 1992. Před třemi lety Ústavní soud dospěl k průlomovému postoji, že pro aplikaci úmluvy je rozhodující datum rehabilitace, nikoli sporného zadržení či věznění, takže nemateriální újmu lze přiznávat i za křivdy z dob komunistické totality. Loni se postoj ústavních soudců diametrálně změnil. Nové stanovisko ovšem nemá zpětnou platnost, nedopadá tedy na dříve podané žaloby.
Nejvyšší soud, který se nyní bude muset Oprendekovým případem zabývat znovu, by měl nyní aplikovat na tento konkrétní případ starší postoj ústavních soudců, byť je z dnešního pohledu chybný. „Je lépe, když za později uznanou výkladovou chybu Ústavního soudu ve prospěch obětí komunistického režimu zaplatí prostředky státního rozpočtu, než aby měly tyto oběti pocit, že s nimi i státní orgány demokratického režimu hrají nedůstojnou hru na zklamanou naději,“ uvedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková.
Oprendek rozhodnutí ústavních soudců přivítal, zvrat v podobě odepření již přiznaného odškodnění prý vůbec nečekal a měl by potíže peníze vrátit. „Dnes výdělky nejsou extra vysoké, bylo by to pro mě dost náročné,“ uvedl Oprendek.
Podle advokáta Lubomíra Müllera existuje několik dalších lidí, kteří jsou v podobné situaci. Například čtyřiadevadesátiletý muž by měl státu vracet 1,1 milionu korun. „Pokud Ústavní rozhodne obdobně i v těch dalších věcech, tak to nebudou muset vracet,“ uvedl Müller, jenž dlouhodobě zastupuje odpírače vojenské služby z řad Svědků Jehovových.
