Vrah brutálně ubodal starého muže šestnácti ranami nožem a ubil věšákem s kovovými hroty. Odnesl z bytu 300 korun.
Na Prachaticku okamžitě rozjíždějí kriminalisté pátrání, na jehož konci je sice důvodně podezřelý z vraždy, ale pro nedostatek důkazů ho soudci zprošťují obžaloby a pouštějí na svobodu. Ve Čkyni se dodnes traduje, že to, co se stalo večer na Pondělí velikonoční na faře, ví jen vrah a Bůh.
„Takový pohled jako po otevření dveří fary bych už nikdy zažít nechtěla,“ říká 78letá Marie Vondrášková a ukazuje místo, kde kněz zemřel.
S podezřelým z vraždy se jako svědek setkala v soudní síni. „Soudci ho nakonec propustili. Po pár letech nám policisté řekli, že už zemřel,“ vypráví žena, která si dodnes myslí, že obžalovaný byl osvobozený nespravedlivě.
Neobjasněné vraždy v jižních ČecháchOd roku 1994 do současnosti se stalo v jižních Čechách 217 vražd. Z toho 27 zůstává neobjasněných. Nejvíce vražd zaznamenali policisté v roce 2003, celkem 19, a v roce 2011, kdy jich řešili 16. Nejméně, jen pětkrát, vraždili lidé v letech 1997 a 2005. Objasněnost se pohybuje kolem 80 procent. Některé další záhadné vraždy:
Zdroj: Policie ČR |
Podle svědků a policistů byl farář Preisler lidumil. Ve Čkyni sloužil 10 let, předtím měl farnost ve Vimperku. Byl příjemný a dobrosrdečný. Poutníky, většinou bezdomovce, pohostil a dal jim na cestu i peníze.
Na Velikonoce 1995 se ve Čkyni v malém hotelu na náměstí ubytovali na noc dva tuláci, kteří se seznámili v Psychiatrické léčebně ve Lnářích a od března spolu putovali krajem.
Shodou okolností v téže době končila farní sbírka. Při nedělní večerní mši kněz Preisler poděkoval dárcům a pochlubil se, kolik akce vynesla peněz. Od toho večera ho už nikdy nikdo neviděl živého.
Podezřelou dvojici tuláků policisté rychle chytili a jeden z nich se k vraždě přiznal. Kriminalistům to potvrdily i shodné pachové stopy z věšáku. Jeho parťák dokonce uvedl, že se mu na cestě ze Čkyně svěřil, že zabil faráře. Před soudem ale obžalovaný tvrdil, že přiznání na něm vynutili policisté násilím.
Oba muži se dlouhodobě léčili se schizofrenií, brali léky. Obžalovaný na svou diagnózu hřešil. Pokud se dostal do konfliktu se zákonem, vymlouval se na ztrátu paměti.
Soudcům ale důkazy nestačily. Zpochybnili klíčové svědectví druhého z mužů i pachové stopy. „Postup policistů při vyšetřování nebyl zcela důsledný a některá pochybení nejdou napravit,“ uzavřel proces v listopadu 1996 předseda senátu českobudějovického krajského soudu Jan Bláha. Mimo jiné připomněl, že skoro dokonalou vraždu beze stop nemohl udělat někdo, kdo má podle testů IQ 70.
Krajský soud podezřelého z vraždy faráře zprostil obžaloby, státní zástupce se odvolal. K odvolání k Vrchnímu soudu v Praze se připojil i tehdejší českobudějovický biskup Antonín Liška.
V červenci následujícího roku zprostil obžaloby muže i vrchní soud. Devětadvacetiletý invalida a psychicky labilní alkoholik mohl po 28 měsících opustit vazbu.
Po Janu Preislerovi zůstal jen náhrobní kámen a pamětní deska na kostele.
„Pomáhal jsem ji zajišťovat. Měla by tohoto muže připomínat,“ říká jeho nástupce farář Jan Janoušek. Také on má slabost pro potřebné lidi. „Klepají na faře. Chtějí peníze na vlak nebo autobus,“ říká Janoušek.
