Kantorová, která nyní bydlí v osadě Třemešek, byla jedinou ženou mezi jedenácti veterány ze Šumperska vyznamenanými ruským konzulem Andrejem Šaraškinem za činy během druhé světové války. Tehdy šestnáctiletá dívka následovala otce, který se zapojil do odboje už na začátku konfliktu.
„A když se u nás objevili partyzáni, bylo jasné, že s nimi bude spolupracovat,“ vzpomínala Kantorová, která byla nejstarší ze šesti sourozenců a také nejlépe ze všech znala lesní cesty a chodníky.
„Někdy na podzim roku 1944 mě tatínek poslal na nádraží do Karlovic, kam jsem chodila do měšťanky. Řekl mi, že přijde mladý pán, kterého mám přivést do hor,“ popsala žena, jež dostala na cestu jedinou radu.
„Dávej velký pozor, aby vás nechytili Němci,“ zněla. O moc víc se nevyptávala, protože - jak sama říká - za války bylo lépe nevědět.
Před koncem cesty se objevila hlídka. Naštěstí si nevšimla
O tom, že je „mise“ životu nebezpečná, tehdy nepřemýšlela. „Nějakou hrozbu jsem vůbec nevnímala, ale tatínkovou radou jsem se řídila,“ svěřila se. V Karlovicích podle instrukcí muže vyzvedla a vydali se do hor.
„Už jsme byli skoro doma, když jsme zahlédli německou hlídku. Naštěstí ona nezahlédla nás,“ nastínila žena. Po třech hodinách dorazili na místo, kde už čekala spojka, která muže převzala a dovedla k partyzánům. Do podobně nebezpečných akcí se pak tehdy mladá dívka pouštěla víckrát.
„Od podzimu 1944 do jara 1945 jsem převáděla lidi nejméně čtyřikrát,“ shrnula.
Pro partyzány bylo jídlo vždy. Jednou se s Němci těsně minuli
I když bylo v chalupě celkem osm členů domácnosti, partyzáni tam vždycky dostali něco k snědku.
„Jednou přišli pro jídlo a chvíli poté, co zmizeli v lese, dorazili Němci. Naštěstí si ničeho nevšimli. Jenom nás důrazně nabádali, že musíme hlásit každého podezřelého. Celá rodina jenom chápavě přikyvovala,“ popsala oceněná žena s úsměvem.
Z Valašska se po válce přestěhovala na Šumpersko, kde početná rodina našla nový domov Třemešku, dnes místní části Oskavy. Každého ocenění, jako byla medaile z rukou ruského konzula, si velmi cení.
„Je dobře, že se na nás nezapomíná,“ uzavřela Kantorová.
