Šimko přišel do jednací síně v bílém obleku, ve stejné barvě měl i klobouk a kabát. Když soudce vynesl desetiletý rozsudek a přidal zabavení cenných věcí, Šimko se jen pobavené pousmál. Naopak mezi diváky to jen údivem zahučelo.
Jednání pokračuje čtením zdůvodnění rozsudku, což čítá 66 stran.
Žalobce viní 52letého Šimka z toho, že v letech 2008 až 2010 lidem prostřednictvím svých firem sliboval mnohonásobné zúročení jejich vkladů. Například za poplatek 600 eur nabízel půjčku dvacet tisíc eur. K dispozici byly i akcie, které měly přinést tučné výnosy.
Hladovka a čtyři dny závěrečných řečí
Šimko se zaštiťoval tím, že má aristokratický původ, spravuje rodový majetek obrovské hodnoty a vše je jištěno pokladem. Tvrdil, že vlastní zlatý důl v Kremnici a má řadu nemovitostí ve Velké Británii. Pokud se objevily nějaké pochybnosti, uspořádal Šimko se společníky schůzku, na které ukazoval akcie nebo dokonce diamanty. Jenže ty nakoupil jen díky půjčkám lidí.
Dobrodinec, či podvodník? |
Jeho vábení uvěřily stovky lidí, které mu svěřily přibližně 92 milionů korun.
Soud se případem začal zabývat v březnu 2012. Takřka tři roky strávil Šimko ve vazbě, kde také nějaký čas držel hladovku. Jakoukoliv vinu odmítá, loni v prosinci měl čtyřdenní závěrečnou řeč.
„Bohužel jsem uvěřil některým obchodním partnerům, kteří zpronevěřili desítky milionů korun. Jenže těmi se policie a žalobce vůbec nezabývali,“ říkal a odmítl, že by někdy svým slibům nedostál. „Dal jsem slovo šlechtice,“ opakoval.
Za peníze věřitelů zahraniční cesty
Upozornil, že pokud bude odsouzen, tak teprve tento trest znemožní splnění závazků, protože v očích údajných investorů bude znevěrohodněn.
Za mužem stojí i řada lidí, kteří často investovali statisíce korun. I oni tvrdí, že se oni i Šimko stali obětí komplotu skupiny lidí, kteří však spravedlnosti unikli.
Soudce ale upozornil, že přístup k účtu měl jen Šimko a peníze využil zcela jinak, než sliboval. „A to především ke své prezentaci, pro neúčelné zahraniční cesty a k dalšímu osobnímu prospěchu,“ konstatoval soudce.
