Dvaašedesátiletý Zdeněk K., který se po masakru v restauraci Družba zastřelil, žil v bytovce na sídlišti v Uherském Brodě se svou manželkou. Občas je přišel navštívit jejich dospělý syn. Jinak ale Zdeněk K. s okolím moc nekomunikoval, podle sousedů byl nejčastěji zalezlý doma.
Místní ho jen občas vídali, jak vybírá popelnice, a měli ho spíše za neškodného blázna, který se v minulosti nikdy neprojevoval jako agresivní člověk. „Nosil takovou legrační, jakoby trpasličí čepici do špice, ale jinak byl oblékaný slušně, nebyl to žádný vagabund,“ řekl Milan Pechal, ředitel střední technické školy, kolem které střelec z Družby v posledních třech letech často chodil.
Lidé měli Zdeňka K. za podivína, mnohem víc se to ale říkalo o jeho manželce. „Paní dělala neustále v ulici ‚bordel‘, dávno se vědělo, že je duševně nemocná. Byl tam třeba měsíc klid, pak zase paní měsíc postávala na balkoně a křičela na ulici,“ řekla sousedka páru reportérovi MF DNES.
Páru se v minulosti i kvůli tomu několikrát dostalo pozornosti městské policie. Nejčastěji je k nim volali sousedé, kteří si stěžovali na hlučné nebo jinak nevhodné chování. Násilně se ale manželé nechovali. Šéf strážníků Radek Šustek popisuje Zdeňka K. jako podivína, který s manželkou nevycházel nejlépe. „Byly tam problémy v jejich soužití, ona byla také, mírně řečeno, zvláštní,“ řekl Šustek.
To, že žena trpěla psychickými problémy, potvrdil redakci iDNES.cz i další člověk, který rodinu osobně dobře zná. „Paní také hodně pila. Byla nemocná, měla schizofrenii, to se o ní vědělo už dlouho. Léčila se s tím,“ řekl redakci. Zároveň dodal, že psychické problémy měl i Zdeněk K. „Docházel na psychiatrii také,“ tvrdí svědek.
Tohle říká muž, jehož syn střelbě unikl:
Oficiálně ale zatím informace o psychických potížích Zdeňka K. nemluví. Ministr vnitra Milan Chovanec se jen pozastavil už v úterý nad tím, že muž měl platný legální zbrojní pas. Ten ale mohl dostat ještě v době, než se u něj případné psychické potíže objevily.
Střelba v Uherském Brodě
|
Podle serveru Aktuálně.cz Zdeněk K. nikde v posledních letech nepracoval. V minulosti byl zaměstnaný u firmy na zpracování dřeva, byť byl profesí elektrikář. O práci ale přišel. A nepracovala ani jeho žena, která v minulosti byla zaměstnána u oděvního podniku v nedalekém Uherském Ostrohu.
Byl to naplánovaný útok?
Určité indicie naznačují, že nápad začít střílet do lidí v útočníkovi postupně zrál a přemýšlel o něm. Naznačuje to například čas a místo útoku. Zdeněk K. si totiž zvolil oblíbenou restauraci, navíc v době, kdy se podávala meníčka a uvnitř bylo hodně lidí.
Navíc na svůj čin upozornil média, když zavolal do televize Prima a redaktora Krimi zpráv Pavla Lebdušku pozval do Uherského Brodu (rozhovor s Lebduškou zde). „Mohl si představovat, jak se o něm bude psát,“ nastínil jeden z možných motivů střelce psycholog Jiří Jelen.
Podle něj byl střelec asociálním člověkem, ve kterém agrese postupně zesilovala. Okolí to ale přitom nemuselo vůbec pozorovat (o pohledu psychologa více zde) A pak stačila i banální záminka k tomu, aby svůj vražedný plán uskutečnil. „Tito šílenci často jednají z enormního pocitu bezmoci, který si potřebují kompenzovat naopak obrovskou mocí. Jejím výrazem je právě střelba do lidí, kdy se dotyčný najednou stává pánem nad životem a smrtí,“ vysvětlil psycholog Daniel Štrobl.
Motiv pomsty proti společnosti, která jim podle jejich mínění křivdí, není u masových vrahů ničím výjimečným. Z nenávisti a pocitu křivdy jednala například i Olga Hepnarová, žena, která v roce 1973 zabila v Praze osm lidí čekajících na tramvaj.
Podívejte se na časovou osu útoku střelce:
