V Čechách a na Moravě je mnoho muzeí připomínajících armádu nebo opevnění, ale žádné, které by se věnovalo československé generalitě a jejím osudům. Nyní se to Vojenskému muzeu v Králíkách podařilo aspoň trochu změnit otevřením expozice tří velkých vojenských osobností - armádního generála Ludvíka Krejčího, divizního generála Karla Husárka a brigádního generála Bohuslava Fialy.
„Všichni měli pohnutý život. Právem se stali legendami a symboly prvorepublikové branné moci,“ řekl jeden z tvůrců expozice Martin Ráboň.
Ozdobou vernisáže byla účast dvou usměvavých dam, dcery generála Krejčího Marie Žižkové a dcery generála Fialy Jarmily Fialové. Obě udržují jejich památku a historikové tak mohou získávat údaje o jejich otcích nejen z vojenských a civilních archívů, ale i z rodinných a také z osobních svědectví. Vedle unikátních fotografií a dokumentů zapůjčených z pozůstalostí generálů nechybějí ani trojrozměrné exponáty.
„Všechno co tady vidíte, je mi drahé, nikdy jsem netušila, že to skončí v muzeu. Zaplaťpámbu za ty, kteří československou armádu připomínají, protože byla skvělá. Většinou to byli legionáři, kteří prošli boji, mrazy a tvrdými podmínkami v legiích,“ řekla Marie Žižková u vitríny se zimním koženým kabátem armádního generála Krejčího, s jeho nárameníky, polní a vycházkovou čepicí, opaskem, jeho vojenskou truhlou či pracovní zástěrou a košilí z let, kdy generál pracoval v Jablonném nad Orlicí jako pomocný dělník v továrně na knoflíky.
„Za zvláštní pozornost stojí Krejčího dalekohled z boje legionářů proti Němcům u Bachmače. Tehdy mu zachránil život, protože ho měl na sobě a kulka zůstala v okuláru,“ řekl ředitel muzea Marek Bartoš.
Generálova dcera Marie Žižková z Jablonného nad Orlicí zavzpomínala na to, jak byl její tatínek zásadový a poctivý, nelhal. A že měl velké štěstí, že ho komunisté v padesátých letech nezavřeli. „Ale udělali z něj vojína a šikanovali ho třeba tím, že mu brali nemocenskou, přídavky, potravinové lístky i penzi,“ dodala Marie Žižková.
Velkou radost z výstavy měla i dcera dalšího generála Jarmila Fialová z Prahy, která na tatínka vzpomíná nejméně dvakrát denně při ranní a večerní modlitbě. „Vážím si ho hlavně pro jeho ukrutnou odvahu, jak v bojích, tak když promluvil. Ačkoli věděl, že mu to uškodí. Za expozici jsem velice vděčná pánům Ráboňovi, Bartošovi a Šrámkovi, vždyť se o tu naši starou armádu už tolik lidí nestará,“ řekla Jarmila Fialová, která otcovu kariéru prožila jako dítě. „Spíše jsem prožívala dobu jeho utrpení než jeho slávy,“ dodala.
Dva ze tří generálů, ale platí to i o řadě dalších, mají společné to, že kdyby nebylo první světové války a legií, tak by byli lékaři, učiteli, techniky. Ale po návratu z legií byli jako v bojích osvědčení vojáci osloveni, aby budovali novou československou armádu. A pak mají společné i to, že se v poměrně pozdním věku museli po nástupu komunistů začít živit zase civilním povoláním.
Platí to i o generálovi Karlu Husárkovi, který byl v třicátých letech ředitelem opevňovacích prací, po degradaci na vojína v padesátých letech pracoval jako překladatel technické literatury.
„Nyní rádi vidíme, že mu dějiny dnes vzdávají čest. Náš rod je vděčen všem, kteří přispěli k obnovení jeho cti a vážnosti,“ zaslal z Paříže poděkování tvůrcům expozice jeho vnuk Pierre Husarek.
„Tato expozice je jen začátek, protože v československé armádě na podzim roku 1938 sloužilo celkem 137 generálů. Když připomínáme osudy jen tří, je to zlomek, ale doufáme, že k nim přibudou další,“ řekla kurátor výstavy Pavel Šrámek.
Jedním z návštěvníků Vojenského muzea byl v sobotu i bývalý starosta Jablonného nad Orlicí Jaroslav Krátký, který připomněl, že generál Krejčí byl 31 roků občanem tohoto města. „Je bezvadné, že expozice vznikla díky záslužné činnosti nadšenců vojenské historie, protože připomíná úspěšné období naší republiky, budování armády, která byla na světové úrovni. Je to téma, na které by měli starší návštěvníci ty mladší předem připravit, aby aspoň už něco věděli,“ řekl Jaroslav Krátký.
Pořadatelé pak připomínají zkušenost, že zatímco při návštěvě vojenského muzea pánové obvykle obdivují a podrobně zkoumají vozidla na kolech a na pásech, pak jejich doprovod, tedy dámy, si zatím raději něco čtou. Takže je tato expozice o osudech výjimečných generálů jako stvořená i pro ně.
Ludvík Krejčí (1890 - 1972)Po zajetí vstoupil v roce 1917 do československých legií v Rusku. Od ledna 1920 zajišťoval stažení československých legií do Vladivostoku a jejich návrat do Československa. V roce 1933 byl jmenován definitivním náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci, o rok později se stal ve věku 44 let armádním generálem. Po vyhlášení mobilizace 23. září 1938 byl jmenován hlavním velitelem československé branné moci. Po okupaci byl vězněn v Terezíně. V roce 1950 mu byla z politických důvodů odňata hodnost armádního generála a stal se vojínem. V roce 1953 přišel o výplatu důchodu a začal pracovat jako pomocný dělník v továrně na knoflíky v Jablonném nad Orlicí. V květnu 1990 byla Ludvíku Krejčímu posmrtně vrácena hodnost armádního generála. |
Bohuslav Fiala (1890 - 1964)V roce 1918 vstoupil do československých legií v Rusku. V roce 1920 se vrátil do Československa, kde byl přidělen k Hlavnímu štábu československé branné moci. V roce 1934 byl povýšen na brigádního generála, v roce 1937 se stal podnáčelníkem Hlavního štábu. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků generála Ludvíka Krejčího. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 se stal náčelníkem štábu Hlavního velitelství mobilizované armády. 15. března 1939 ráno nařídil zničení všech důležitých spisů Hlavního štábu. Zapojil se do vojenského odboje, byl vězněn. V květnu 1945 se aktivně zapojil do Pražského povstání. V roce 1953 byl zbaven téměř celého důchodu, takže musel nastoupit do zaměstnání. Pracoval v továrně na výtahy, nejprve jako účetní, později jako noční vrátný. |
Karel Husárek (1893 - 1972)V roce 1917 vstoupil do československých legií v Rusku. Zúčastnil se řady bojů na Sibiři. V roce 1920 se vrátil do Československa. V roce 1933 byl povýšen na brigádního generála a převzal funkci I. zástupce náčelníka Hlavního štábu československé branné moci. Zabýval se mimo jiné výstavbou opevnění a v březnu 1935 se proto stal ředitelem opevňovacích prací. V roce 1936 povýšen na divizního generála. Od října do prosince 1938 byl ministrem veřejných prací v úřednické vládě generála Syrového, koncem října se podílel na organizaci odletu Edvarda Beneše do zahraničí.V roce 1950 byl degradován na vojína. Pracoval ve Státním nakladatelství technické literatury jako překladatel a přeložil téměř dvě desítky odborných knih. V listopadu 1991 byla Karlu Husárkovi posmrtně vrácena hodnost divizního generála. |
