České letectvo se stalo teprve devátou z osmadvaceti členských zemí NATO, které bylo schopno nabídnout své kapacity k ostraze islandského vzdušného prostoru.
A co mise na Islandu Armádě České republiky přinesla? Především zkušenosti z působení ve zcela nových podmínkách - geografickém prostředí a extrémním klimatu dané zeměpisné šířky, rekapituluje v rozhovoru kapitán Milan Nykodym, zástupce velitele 211. taktické letky a jeden z pilotů české mise na Islandu.
Jaký je rozdíl střežit vzdušný prostor nad Islandem a tady v Česku nebo v Pobaltí?
Oproti Česku a Pobaltí je hlavním rozdílem časová norma ke vzletu. Oproti standardním patnácti minutám od vyhlášení do vzletu dvojice letounů jsme na Islandu měli trošku odlišné časové normy. Jinak vše funguje naprosto stejně. Mise na Islandu je specifická především rázem místního počasí, které se radikálně mění během okamžiku. A nejsledovanějším fenoménem je zde vítr.
A co počasí a teploty? Je to náročné udržet stroje v takových podmínkách neustále připravené ke startu?
Letouny byly umístěny ve zodolněných úkrytech, takže nepřízni počasí nebyly vystaveny. Jejich příprava a údržba se tedy víceméně nelišila od standardů praktikovaných v ČR.
Ale asi jste zažili takový den, kdy bylo opravdu „hnusně“?
Je těžké říct „hnusně“, protože jediné, co nás opravdu omezilo, byla síla větru. Nesetkali jsme se s klasickým „dušičkovým“ počasím, kdy dohlednost padá pod kilometr v mlze. Každopádně jsme zažili vítr, který v nárazech dosahoval hodnot kolem 80 uzlů a podle místních to byl od roku 1991 nejsilnější vítr na Islandu.
Kolik hodin čeští piloti nad Islandem vlastně nalétali?
V součtu dohromady asi 150 hodin.
Ostrý vzlet jste ale za celou dobu nezaznamenali. Nicméně měli jste nějaký poplach, který by se pak změnil třeba na cvičný let?
Několikrát jsem byli uvedeni do vyššího stupně pohotovosti, nicméně vývoj situace nikdy nedospěl k nutnosti ostrého startu. Všechny lety nad Islandem tedy byly čistě cvičné.
Měli jste nějakou zvláštní pohotovost kvůli situaci, kdy formace ruských strojů kroužily kolem Evropy?
Vzhledem ke vzdálenosti Islandu od kontinentální Evropy jsme se řídili poněkud jinými pravidly. Každopádně o vývoji situace jsme byli detailně informováni.
Fotografie    |
Překvapilo vás něčím létání na Islandu? Co třeba sopky?
Mohu upřímně říct, že jsme byli velmi dobře připraveni pro působení nad Islandem. Tím pádem nás nic nepřekvapilo ani nezaskočilo, což je stejně situace, kterou si vojenský pilot nemůže dovolit. Snad jen přiznám, že mě trochu překvapila krása scenérií, které se nám naskytly. Sopky naštěstí zůstaly nečinné a tak jediné, co jsme s oblibou pozorovali, byl Holuhraun, tedy místo, kde vytéká láva na povrch z kaldery sopky Bardarbungy.
Co vám osobně mise přinesla?
Pokud budu mluvit sám za sebe tak konstatuji, že se mi na Islandu líbilo. Je to fantastická krajina a pokud ji člověk může sledovat shora a ještě k tomu z kabiny gripenu, tak je vše umocněno na druhou. Teď vážněji - co se týče naší profese, měli jsme zde možnost cvičit lety nad mořem, procvičit vyhledávání lodí pomocí palubního radiolokátoru, zdokonalit se v postupech při létání v prostředí civilního řízení letového provozu a působení z letiště s civilním provozem a mnoho dalšího.
Podívejte se na zásah gripenů u letounu v problémech:
13. října 2014 |
