V době, kdy dokumentární film Farídulláh má dnes volno vznikal, musela celá chlapcova rodina pracovat, aby splatila dluh. O svůj původní příbytek přišla za války, a několik let proto strávila v uprchlickém táboře. „Sním o tom, že bydlíme ve vlastním domě a chodím do školy,“ říkal chlapec v krátkém dokumentu, který vznikl loni.
Společně s Matoušem Bořkovcem z organizace Člověk v tísni jsme se za malým filmovým hrdinou na konci listopadu vydali do provincie Parván. S sebou vezeme i balíček, který Farídulláhovi poslali druháci ze ZŠ Smetanova ve východočeském Lanškrouně, kteří film viděli v rámci projektu Jeden svět na školách.
„Škola nás poprosila, abychom balík předali,“ vysvětluje Matouš Bořkovec. „Bylo to dost složité, někdo ho musel vzít s sebou do letadla jako vlastní zavazadlo.“
Vše se nakonec zdařilo a oba Farídulláhové - otec i syn - nás po zhruba hodinové cestě z Kábulu vítají před novou autodílnou, kterou si starší z nich zřídil v nákladním kontejneru. Jeho syn od natáčení filmu znatelně povyrostl.
Nový dům, nová škola
Změny se dotkly celé rodiny, Farídulláhovi se totiž splnil sen o vlastním domě. „Chtěl bych poděkovat Jensovi,“ vzkazuje chlapcův otec dánskému režisérovi Pedersenovi, který film natočil. „Díky němu jsem mohl opustit cihelnu a zařídit si dílnu. Dostal jsem navíc i cihly, a tak jsem si mohl postavit dům,“ líčí a v novém domku ukazuje fotografie filmařů.
Reportáže z AfghánistánuMOTYKY A ŠKOLY: Ke studiu zvou dívky i v mešitách PO POVODNI: Vesničané se bojí zimy a Talibanu ČEŠI UČÍ: Pistácie místo Talibanu  Cestu do Afghánistánu podpořila společnost Člověk v tísni. Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. |
Rodina se díky zahraniční pomoci - hlavně z České republiky a Dánska - dostala z dluhů. Děti konečně mohou chodit do vytoužené školy. „Dřív se jen učily číst a psát v mešitě,“ říká hlava rodiny.
Potomků má celkem deset - pět chlapců a pět dívek. Dřív na školu neměl nikdo z nich čas, teď už do ní starší děti chodí tři měsíce. Mladší Farídulláhovi sourozenci jsou na ni ještě příliš malí.
Z balíku, který jsme přinesli, mají radost všichni. Nejmenší děti se vrhají po plyšácích, které našly mezi školními potřebami. Starší děti si prohlížejí pastelky, vodovky i knížky. V balíčku jsou také obrázky od malých Čechů se vzkazy afghánským dětem.
I když afghánské zákony mají děti chránit alespoň před tou nejtěžší dřinou, v praxi rodinám často nezbývá nic jiného než děti do lopoty zapojit. Podle odhadů organizace UNICEF pracuje v Afghánistánu až čtvrtina dětí od šesti do sedmnácti let.
