Prožila dětství a mládí, jak se to podaří málokomu. Na hájence uprostřed lesů, kde do jejích osmnáctin nebyla zavedena elektřina. Nyní spisovatelka Gabriela Kopcová z Domamile na Třebíčsku vydala (coby spoluautorka s Margarettou Lassi) knihu Zahrady plné pohádek.
Gabriela KopcováNarodila se 16. 5. 1945 v Domamili, od roku 1966 byla knihovnicí v Ostravě, odkud se v roce 1980 vrátila na Vysočinu. Publikuje od roku 1975, od roku 2003 vystavuje i surrealistické koláže. Má za sebou 32 výstav. Vydala mimo jiné 2 knihy povídek, 2 životopisné publikace, 4 pohádkové knihy pro děti a 5 leporel. Na řadě publikací se podílela. |
Samostatně už vydala třináct knih a leporel, které mají kořeny právě v dětství na hájence. „Když jsme byli děti, svítilo se tam petrolejkou, takže když se večer zhaslo a chtěli jsem si vyprávět pohádky, vidět nebylo, tak jsme si museli pohádky vymýšlet. Tam někde to začalo,“ vzpomíná Gabriela Kopcová.
Pochází, jak sama říká, z písmácké rodiny. „Maminka a dědeček dělali písemné záznamy víceméně pro rodinnou potřebu. Já sama jsem publikovat začala až poměrně pozdě, na konci sedmdesátých let v rámci seskupení Autoři v povijanu v Ostravě, kde jsem tehdy žila,“ řekla Kopcová, která je profesí knihovnice.
Na konci sedmdesátých let se z Ostravy vrátila do rodného kraje, kde ji později k psaní přívedlo narození vnučky. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát pohádky. Inklinovala jsem spíš k povídkám pro dospělé, ale dnes už mám za sebou čtyři samostatné pohádkové knihy a jsem za to velice ráda,“ usmívá se Kopcová.
Pohádkové bytosti vznikaly skládáním fotografií přírodnin
Poslední knihu Zahrady plné pohádek provází ilustrace třebíčského akademického malíře Josefa Kremláčka. Většinu dalších dětských knih však Kopcová doprovodila vlastními osobitými fotokolážemi.
„Je to i zásluhou dětí, protože když jsem s nimi chodívala na procházky do lesa, tak mi nosívaly různé přírodniny, úlomky kůry, šišky, kameny... Já si je fotila a skládáním těch fotografií do sebe pak začala vytvářet obrázky různých pohádkových bytostí. Dělám ale i surrealistické koláže, myslím, že jsou celkem nadčasové,“ míní Kopcová.
Sama pro sebe si zpětně svůj život pomyslně rozdělila do tří etap. „Dvacet let jsem žila v lesích na samotě, pak byla studia a 14 let na Ostravsku. Pak jsem se vrátila domů a znovu poznávám život na vesnici, která je viditelným filtrem toho, co se děje u nás i ve světě. Tak uvidíme, co budu psát dál, možná to bude něco humorného,“ přemítá Gabriela Kopcová.
