„Zaváděl s ostatními vojáky rozhovory o politických poměrech v ČSSR a netajil se svým záporným postojem k činnosti komunistů, zejména Bezpečnosti a soudů,“ stálo v protokolu vojína a signatáře Charty 77 Petra Pospíchala. Za pobuřování ho soud 26. května 1982 poslal na 18 měsíců do vězení.
Předsedou senátu vojenského soudu byl tehdy Josef Huťka, jenž donedávna pracoval na trestním úseku soudu v Litoměřicích.
„Na ten případ si nevzpomínám, ale když říkáte, že to tam je, tak je to možné,“ reagoval, když ho redaktor MF DNES konfrontoval s informacemi ze spisu.
Nadřízení podle jeho slov museli jeho minulost znát. „Měli moje papíry z předchozího zaměstnání,“ říká. Na dotaz, zda on sám jim svoje aktivity prozradil, odpověděl neurčitě. „Byly prověrky,“ řekl.
Takových případů výtržnictví byly stovky, říká soudce
Soudce Jiří Malinovský, který dosud pracuje na krajském soudu, třeba poslal podle dobových zápisů 20. března 1979 na čtyři měsíce do vězení Jaroslava Cermana za to, že „v silně podnapilém stavu před větším počtem lidí vykřikoval hrubé výroky hanobící členy Komunistické strany Československa.“
Malinovský si na odsouzení Jaroslava Cermana dnes už nepamatuje. „Který to byl rok? 1979? Víte, kolik kauz mi prošlo rukama? To byly tisíce případů,“ reagoval.
Dodnes mu prý nikdo tento rozsudek nepřipomněl a on nemá potřebu se za něj omlouvat. „Měli jsme paragraf o hanobení národa a takových případů výtržnictví byly stovky,“ doplnil.
Většina soudců s rudou knížkou se odvolává na prověrky. A nejčastěji také na to, že před Listopadem 1989 byli ve straně krátce a nesoudili politické případy, ale jen trestní.
V Česku nebylo kde vzít nové soudce
Zatímco ve východním Německu na začátku 90. let většinu soudců vystřídali jejich kolegové ze Západu, v Česku nebylo kde vzít nové lidi. Kdyby museli odejít všichni komunisté, nastal by kolaps. Proto se budoucnost české justice řešila lustračním zákonem a prověrkami.
„Funkce soudce byla jednou z mála, na kterou dopadla úprava lustračního zákona. Důsledkem toho řada soudců své pozice v průběhu 90. let musela opustit,“ říká nynější předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl.
Do justice nastupoval v roce 1993 a vzpomíná, jak tehdy řada soudců musela odejít, nebo šli dobrovolně do advokacie kvůli vidině vyšších příjmů.
„Na některých okresních soudech zůstala sotva polovička soudců, kteří následně nesli velké břemeno pracovní zátěže i za ty kolegy, kteří odešli,“ připomíná. „Pouhá skutečnost, že tito soudci soudili i před rokem 1989, neznamená ohrožení důvěry v jejich nezávislost, nestrannost a důstojnost,“ dodal.
