Šestaosmdesátiletá bývalá učitelka matematiky Jean Daviesová netrpěla nevyléčitelnou nemocí, nicméně život jí ztěžovalo několik potíží, například chronická bolest zad či upadání do bezvědomí. „Je to peklo. Nedá se slovy vyjádřit, jak je to těžké. Člověk by se k tomu neodhodlal, pokud by jeho život nebyl tak hrozný. Je to nesnesitelné,“ řekla týden před svou smrtí. Jelikož zákony eutanazii zakazují, rozhodla se, že vyhladoví.
Posledních pět týdnů nejedla, a navíc po třech týdnech přestala i pít vodu. Doufala, že smrt přijde za několik dní. Bála se předávkovat léky, protože by nemusely zafungovat. Praktický lékař za ženou chodil, přestože s asistovanou smrtí nesouhlasí. „Nemůžete nikoho nutit jíst, pokud je svéprávný,“ řekl.
Podle svých slov neměla jinou možnost, protože jiné alternativy jsou ve Velké Británii nezákonné, přestože v červenci Sněmovna lordů o eutanazii diskutovala (více zde). O zákoně budou politici znovu jednat začátkem listopadu.
Daviesová si byla vědoma toho, že by moha zemřít na klinice Dignitas ve Švýcarsku, která přijímá i cizince. Jenže to odmítla: „Chci zemřít ve své vlastní posteli.“ Čtyři děti a dvě vnoučata ji v jejím rozhodnutí podporovaly, dcera a vnuk s ní byli v poslední chvíli.
Na konci srpna si žena dopřála poslední jídlo, s dcerou snědla koláč, který sama upekla, a nektarinku. „Měly jsme hrnek čaje a ochutnaly, co jsem naposledy napekla, a mělo to velký úspěch,“ citoval The Guardian Daviesovou.
V roce 1997 aktivistka vydala knihu s názvem Volba zemřít a dlouhou dobu se snažila přimět britské zákonodárce ke změně zákona, který by umožnil lékařům pomoci pacientům, kteří chtějí zemřít.
Případ Daviesové zvedl vlnu zájmu o eutanazii. Sarah Woottonová z organizace Důstojnost v umírání tvrdí, že současné zákony nutí lidi k drastickým metodám. Podle výzkumu této organizace sedm procent lidí, kteří v Anglii a Walesu spáchají sebevraždu, trpělo nevyléčitelnou nemocí. „Víme, že na každého, který cestuje do Švýcarska, aby mohl zemřít s pomocí, připadá dalších deset, kteří si vezmou život zde,“ tvrdí Woottonová.
Peter Saunders z organizace Péče, ne zabíjení se obává, že tento neobvyklý případ využijí zastánci eutanazie ve své kampani na uzákonění dobrovolného odchodu ze života. „Není nezákonné vyhladovět k smrti, nicméně také to není správné.“
