Debata o sankcích proti Rusku, už tak zčásti překrytá zprávami kolem Islámského státu a dalších témat, se poslední týdny zredukovala na otázku, zda jsou oprávněné, pokud chybí ruskou stranou nezpochybněný důkaz ruské intervence v Donbasu.
„Je nutno zrušit sankce, které jsou zbytečné a kontraproduktivní. Mají opačný efekt, než očekávali jejich autoři. Mezi civilizovanými státy je zapotřebí rozvíjet dialog, založený na principu výměny výrobků, kapitálu a samozřejmě informací,“ prohlásil na Rhodu Miloš Zeman s poukazem na to, že sankce jakéhokoliv druhu brání skutečnému dialogu civilizací.
Bohuslav Sobotka zase ve středu řekl, že by bylo chybným nápadem posílat na Ukrajinu zbraně, a ocenil, že příměří mezi povstalci a Kyjevem v zásadě funguje.
Oba výroky jsou ukázkou, jak smíchat rozumnou tezi s nepochopitelným přehlížením (či možná hůře cílenou ignorací) závažných problémů.
Nejprve to správné: prezident má jistě pravdu, že mezi civilizovanými státy je zapotřebí dialogu a že takzvaný Islámský stát je velká hrozba. S Ruskem je prostě správné mluvit.
Premiér zase správně odmítl nesmyslný výrok Karla Schwarzenberga, že bychom teď na Ukrajinu měli poslat zbraně. Těžko si představit objem dodávek, který by Ukrajině dal proti Rusku vojenskou šanci (k čemuž Schwarzenberg vybídl). Duší každé armády jsou vycvičení vojáci a má-li být ukrajinská armáda někdy po vojenské stránce efektivní, nestane se tak žádnou huráakcí, při které od Západu obdrží darem moderní zbraně, ale výcvikem.
Na odmítání sankcí a úlevných výrocích o fungování příměří je ale varovná lehkost, s jakou tato prohlášení pomíjejí fakt, že Rusko svůj názor na dialog civilizací dalo najevo vojenským obsazením Krymu. V rozporu se smlouvou, kterou podepsalo a v níž se zavázalo respektovat hranice Ukrajiny.
Mimochodem, právě na mezinárodní právo a absenci rezoluce RB OSN se nyní odvolává šéf KSČM Vojtěch Filip, když kritizuje americké nálety na islamistické hrdlořezy v Sýrii. Na Krymu mu ovšem nijak nevadilo, že zelení mužíčci s nejnovější ruskou výzbrojí operují mimo ruské základny bez požehnání Rady bezpečnosti. Ne, že by od něj někdo čekal něco jiného.
Odmítat ale sankce proti zemi, která vojensky zabrala cizí území a zpětně svůj zásah „legitimizovala“ hrou na referendum bez oficiální pozorovatelské mise (byť už je to delší doba), to je appeasement. Přesně to, co Zemanův velký vzor Winston Churchill nenáviděl. Kdyby Česku někdo vyrval kus země, také s ním Zeman povede „dialog civilizací“? Není snad anexe Krymu dostatečný důvod k sankcím bez ohledu na to, kolik ruských vojáků je či není v Donbasu? Nebo je anexe Krymu z pohledu Zemana a Sobotky promlčená?
I argument, že Krym měl stejné právo se odtrhnout, jako mělo Kosovo, a že je třeba měřit oběma územím stejným metrem, vrávorá. Na Krymu před ruskou vojenskou intervencí nezuřila válka se statisíci uprchlíků. Neproběhly tam troje regulérní, OBSE monitorované volby, v nichž by drtivě zvítězily separatistické strany. Přístup „Kosovo bylo špatně, ale když se mohlo trhnout ono, může i Krym“ je nesmírně alibistický.
Je tu ještě jedna možnost, a sice, že anexe Krymu byla podle Zemana a Sobotky tak správná věc, že si za to Rusko žádné sankce nezaslouží.
K tomu se hodí připomenout dvě vyjádření českých politiků. První: „Domnívám se, že jakákoliv vojenská intervence vytváří hluboký příkop, který po generaci nelze zasypat.“ Druhý: „Česká republika odmítá jakékoliv vojenské vměšování Ruska. Případnou vojenskou akci Ruska, která se jakýmkoliv způsobem dotkne území Ukrajiny, pokládám za neodůvodněnou a zcela nepřijatelnou.“
Uhodnete? Miloš Zeman a Bohuslav Sobotka, 1. března 2014. Den, kdy ruský parlament schválil vstup ruských vojsk na Krym.
