Do Českého národního registru (ČNRD) po 22 letech fungování letos v září přihlásil padesátitisící dárce. „Je to padesát tisíc dobrovolníků, kteří se rozhodli darovat kus sebe, aby někomu pomohli,“ pochvaluje si ředitel ČNRD Daniel Pagáč. V souběžně fungujícím registru IKEM je přes 20 tisíc dárců.
Jubilejním dárcem je třicetiletý Viktor Kyndr, který do nemocnice přijel v pondělí z Lázní Toušeň. „Původně jsem nechtěl darovat kostní dřeň, ale krev. Ale mého typu krve tam prý mají teď plnou banku, tak mi nabídli, že bych se mohl stát dárcem kostní dřeně,“ říká Kyndr, který se tak nevědomky stal padesátitisícím registrovaným dárcem.
V nemocnici mu pak odebrali krev, která bude analyzována na transplantační znaky. Pokud se budou shodovat s některým z nemocných, podstoupí vlastní odběr kostní dřeně „Těším se na to, jestli moje dřeň někdy někoho zachrání,“ dodal třicetiletý podnikatel na tiskové konferenci.
Tři čtvrtiny nemocných musí hledat dárce mimo rodinu
Význam dobrovolných dárců je zásadní, neboť 75 procent nemocných nenajde vhodného dárce mezi příbuznými. Vybírat se pak může z registrů po celém světě, které jsou propojené a dohromady čítají asi 24 milionů nepříbuzných dárců.
České registryV České republice funguje od roku 1992 Český národní registr dárců dřeně založený hematologem Vladimírem Kozou a paralelně Český registr dárců krvetvorných buněk, který vznikl v roce 1991 v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Oba tvoří seznamy dobrovolníků, kteří jsou ochotni darovat v případě potřeby nepatrnou část svých krvetvorných buněk k záchranné transplantaci kostní dřeně. A to anonymně komukoliv, kdo by tuto pomoc potřeboval, bez ohledu na jeho věk, pohlaví, národnost anebo vyznání. |
Přestože českých dobrovolníků stále přibývá, vhodného dárce se v tuzemsku podaří najít pouze v deseti až patnácti procentech případů. Ostatním nemocným kostní dřeň darují cizinci. V tom samozřejmě není problém a mezinárodní spolupráce funguje dobře. Pro české pacienty je však podle lékařů z několika důvodů lepší přijímat kostní dřeň od českých dárců.
„Česká populace má trochu jinou kombinaci transplantačních znaků než například v Itálii nebo Španělsku,“ vysvětluje primář Hematologicko-onkologického oddělení Fakultní nemocnice Plzeň Pavel Jindra. „Dárce nakonec seženeme vždy. Ovšem shoda může být absolutní nebo devadesátiprocentní, se kterou se dá také transplantovat. Ale vždy je lepší mít stoprocentní shodu,“ dodává. Z toho důvodu se v českých vodách hledá vhodný dárce snadněji a rychleji.
Další důvody, proč rozšiřovat české registry, jsou ekonomické. Odběr dřeně od dárce ze zahraničí totiž vyjde na 16 tisíc eur, které se platí z veřejného zdravotního pojištění. Naproti tomu při odběru dárce z českého registru není pojišťovnám účtována žádná částka. Takže například loni, kdy odběr postoupilo asi patnáct Čechů, se uspořilo 24 tisíc eur, tedy asi 6,5 milionu korun z prostředků veřejného zdravotního pojištění. „Za dobu fungování registr státu ušetřil asi 150 milionů korun. Čím lépe se registru daří, tím více se šetří veřejné finance,“ zdůraznil Pagáč.
Dárcům prostě poděkujeme, říká lékařka
Podle primáře Jindry by byl optimální stav, kdyby v českých registrech bylo sto tisíc registrovaných dárců na deset milionů Čechů. Přičemž nejpotřebnější jsou v současnosti dárci z etnických menšin.
Jak se daruje kostní dřeňExistují dva způsoby, kterými lze od dárce odebrat krvetvorné buňky, vhodné k transplantaci: klasickým odsátím dřeně z vnitřku kostí nebo jejich získáním ze žilní krve procesem separace. V obou případech jde o darování tzv. kmenových krvetvorných buněk, které po převedení do krve druhého člověka dokáží zaplavat krevním oběhem do svých obvyklých míst v kostní dřeni, usadit se v ní a postupně se začít množit a vyzrávat v celé spektrum normálních krvinek (červených, bílých i krevních destiček). Dárce sám má právo zvolit způsob, který mu lépe vyhovuje a jeho přání musí být respektováno. |
„Nejhůře se shání dárce pro Vietnamce, Romy nebo děti ze smíšených manželství. Tyto národnosti nejsou často zastoupeni v registrech. Proto se snažíme nabírat romské dárce,“ říká Jindra.
To, že se někdo přidá do registru dárců, automaticky neznamená, že bude dřeň darovat. K darování krvetvorných buněk dospěje jen méně než jedno procento dobrovolníků registrovaných v databázi. Za 22 let fungování registru skutečně darovalo dřeň 530 Čechů, z toho 364 českým pacientům.
A co dárce spojuje? „Jsou to lidé naprosto rozdílných povolání, rozdílného věku. Společný mají vždy altruismus, snahu někomu pomoci, přestože jsou mnohdy sami ve složité osobní situaci,“ uvedla Jana Navrátilová a vzpomínala, jak přišel darovat dřeň i například muž s amputovanou nohou. Darování je dobrovolné a dárce nečeká žádná finanční odměna. „Všem dárcům prostě řekneme: Děkujeme moc.“
Nově se mohou registrovat zdraví lidé od 18 do 35 let. Vstupní vyšetření vzorku krve každého nového dárce stojí 1500 korun. Částku nehradí stát ani zdravotní pojišťovny, registr na to získává prostředky hlavně z dobročinných finančních darů. Registrovaný potvrzuje, že bude ochoten darovat kostní dřeň do 60 let věku, pokud bude v dobrém zdravotním stavu. Není to však plně závazné. I v případě, že bude osloven jako vhodný dárce, má možnost odběr odmítnout.
