Sestry policie zatkla v roce 1996 spolu s jejich matkou, která mezitím zemřela. Podle obžaloby unášely děti, které jim pak pomáhaly žebrat peníze. „Když už děti nebyly užitečné, zabily je,“ uvedl indický nejvyšší soud ve svém rozsudku. „Staly se hrozbou pro společnost a lidé v těchto městech byli naprosto zděšení, nemohli ani poslat své děti do školy.“
Ženy byly podle listu The Hindu obviněny z celkem deseti vražd, soud je usvědčil z pěti z nich. I když vražedkyně již vyčerpaly všechny možnosti odvolání, jejich právník Manik Mulík oznámil, že znovu požádá o milost prezidenta Pranába Mukherdžího. Ten ji však již jednou zamítl.
„Byl tam příliš dlouhý odklad,“ zdůvodnil Mulík britskému Independentu žádost s tím, že od rozsudku uplynulo již třináct let. „Nejvyšší soud řekl, že pokud je čekání příliš dlouhé, může to mít špatný dopad na duševní zdraví odsouzených lidí,“ dodal advokát.
Indové se přou o nejvyšší trest
Případ v Indii obnovil debaty o trestu smrti, ke kterému mají soudy sahat jen v „nejojedinělejších případech“. „Domníváme se, že by trest smrti měl být zrušen, protože je ze své podstaty nelidský,“ uvedla Mínakší Ganguly z organizace Human Rights Watch.
Jiným se však trest zdá spravedlivý. „Zločin, z něhož byly usvědčeny, je velmi závažný,“ uvedl Dhánandžáj Máhadík, poslanec za město Kólhápúr, z nějž vražedkyně pocházejí. „Ty děti zmasakrovaly, nejen zabily. Nutily je žebrat a pak ty děti, které tento svět ještě nepoznaly, zabily. Soud rozhodl a já s ním souhlasil,“ dodal Máhadík.
Podle vládních statistik Indie od svého vyhlášení nezávislosti v roce 1947 popravila 52 lidí. Podle nevládní organizace Lidový svaz pro občanské svobody (People’s Union for Civil Liberties, PUCL) je toto číslo ale mnohem vyšší, jen v letech 1953-1963 totiž našla záznamy o 1422 vykonaných popravách, píše list Times of India. Ženy na seznamech nicméně nejsou.
