Že potraviny nejsou matičky a šroubky, které je možné v případě přebytku uskladnit na libovolně dlouhou dobu ve skladech a počkat, až o ně zase bude zájem, je patrně každému jasné. Zemědělské suroviny a z nich vyráběné potraviny, které se nejen v Evropě, ale i v jiných zemích postižených ruskými sankcemi nahromadí v příštích týdnech a měsících, však zas tak snadno skladovat nelze. Alespoň řadu z nich.
Levnější zboží ke koupi už dnes |
EU tak kvůli obchodní válce s Ruskem stojí před nečekaným testem rychlého vyřešení problému nahromaděných zásob potravin, které byly původně určeny na vývoz do Ruska. Přičemž rychlost reakcí na problémy je, jak víme z minulosti, pro EU obvykle těžkým oříškem. A pokud jej Brusel co nejdříve nerozlouskne, může mít současný obchodní konflikt negativní dopad na soudržnost EU. Může také posílit všechny kritiky poukazující na skutečnost, že se někdejší idea spojené Evropy zvrhla na souboj lobbistických a úřednických mafií.
Unie má samozřejmě řadu nástrojů, jak nenadálé nadprodukci potravin čelit, a tedy jak se jich rozumně a brzy zbavit.
Otázka je, jak rychle, s jakými náklady, a také jak spravedlivě. A především, jak to pocítí evropský spotřebitel. Ten bude zřejmě nějakou dobu jásat nad poklesem cen některých potravin, které bude nutné prodat co nejrychleji a které zároveň nebude možné brzy vyvézt do zemí mimo EU a mimo Rusko. To se však asi zcela nepovede, takže část potravin zestárne. To ovšem skýtá riziko poklesu jejich kvality. Což naopak pro evropské spotřebitele není zrovna dobrá zpráva. Brusel přitom může nadbytečné suroviny a potraviny vykoupit a umožnit buď jejich nepotravinářské využití, nebo posílit humanitární potravinovou pomoc chudým zemím.
Může také dotovat vývoz přebytků mimo Rusko, což se nepochybně stane. Obchodní konflikt pak odnesou země, kam budou evropské přebytky směrovat. Část evropských výrobců potravin také může omezit dočasně svou výrobu, což by byla zřejmě vůbec nejrychlejší tržní reakce. Do té se samozřejmě nikomu nechce, protože to znamená pro příslušné výrobce ztrátu. Pakliže by se Brusel rozhodl alespoň částečně takové ztráty finančně kompenzovat, bylo by to svým způsobem nejlepší řešení. Peníze na to EU nepochybně má, což je její základní výhoda.
Čím rychleji, tím lépe
Jiná věc je, zdali by se takové řešení nestalo předmětem spekulací. Ty nicméně hrozí při jakémkoli řešení přebytku potravin v EU. Proto bude velmi zajímavé sledovat, zda se zvolí řešení, která potvrdí výhody společného trhu, či která naopak prohloubí rozpory mezi chudšími a bohatšími státy. Je přitom jasné, že čím rychleji se nějaká funkční opatření přijmou, tím lépe nejen s ohledem na ruské sankce.
Lze přitom předpokládat, že i doba trvání ruských sankcí, zatím ohlášená na období jednoho roku, může být reálně kratší. S postupem času budou totiž obě strany pociťovat nejen ekonomické problémy vyplývající z obchodního konfliktu v oblasti potravin, ale i problémy souvisící s obchodem s jinými produkty, s turismem a tak dále. Do hry se jistě postupně vloží Světová obchodní organizace, které je Rusko členem, a svým členstvím také přijalo určité povinnosti. Při jejich nedodržení mu hrozí, stejně jako dalším členům, nemalé sankce.
Nemusí jít přitom hned o peníze, ve hře je řada jiných metod včetně opatření na půdě sdružení zemí vyvážející ropu (OPEC) nebo zásahů do kurzů měn.
Nesčetnými vztahy propojený svět v současné době v podstatě znamená, že žádná ze stran nemůže stoprocentně vyhrát, což si doufejme po opadnutí emocí všichni uvědomí. I proto je na místě opatrný optimismus, který lze vysledovat již nyní z některých signálů zejména na straně Ruska.
Z nich vyplývá, že sankce ani náhodou nebudou plošné, nebo že některé obchodní kanály zůstanou otevřené. Jistě že budoucí ztráty budou mnohé evropské i naše výrobce potravin bolet, dopad obchodní války pocítí i evropský spotřebitel. Přesto bychom neměli stahovat kalhoty, i když brod je poměrně blízko...
