Byla neděle 28. června 1914. Děti arcivévody Františka Ferdinanda d'Este a vévodkyně Žofie Chotkové z rodu Hohenbergů si užívaly na rodinném zámku v Chlumu u Třeboně. Panovnické potomstvo zrovna sedělo u stolu, když se ozvalo zazvonění telefonu.
AtentátAtentát na následníka rakousko-uherského trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku Žofii Chotkovou připravila srbská nacionalistická organizace Černá ruka, za níž stál plukovník srbského generálního štábu Dragutin Dimitrijević. První pokus o bombový atentát na břehu řeky Miljačka selhal, úspěšný byl až student Gavrilo Princip, který arcivévodu i jeho ženu smrtelně postřelil. Podle výpovědi hraběte Harracha byla poslední slova arcivévody Ferdinanda: „Žofinko, Žofinko, neumírej! Zůstaň naživu pro naše děti!“. Ferdinand zemřel ještě před příjezdem do guvernérovy rezidence, těhotná Žofie zemřela o několik minut později. čtěte článek: Štěstí atentátníka. Řidič mu v Sarajevu dovezl Ferdinanda na dosah ruky |
Jejich vychovatel se po chvíli vrátil a dětem sdělil otřesnou novinu – jejich rodiče byli zraněni při atentátu. Že rodiče zemřeli, se Ernst, Maxmilián a nejstarší Žofie dozvěděli až o den později. Tragická smrt rodičů však pro některé z nich nebyla tou nejhorší zkušeností, jakou si měli v následujících letech projít.
Roky první světové války ještě prožily v blahobytu na zámku Konopiště. Velkostatky, které patřily jejich rodu, jim i během válečných hrůz zajišťovaly přísun peněz. Když na trůn usedl Karel I., rodu Hohenbergů byl přiznán vévodský titul a z dětí se rázem stala knížata.
Po konci války a rozpadu rakousko-uherské monarchie se však karta obrátila. Československé Národní shromážděni v prosinci 1918 vydalo zákon, kterým zakázalo užívání šlechtických titulů. O rok později v rámci chystané pozemkové reformy schválilo částečné vyvlastnění pozemků aristokracie.
Zabavení majetku a odchod do Rakouska
Pro další osud dětí Františka Ferdinanda však bylo zcela klíčové usnesení parlamentu založené na 208. článku mírové smlouvy vítězných mocností.
Veškerý majetek Habsburků podle něj připadal nově zformovaným státům. ČSR pak využila volného výkladu smlouvy a do praxe uvedla její extrémní podobu. Po divoké diskuzi parlamentem prošel i zákon, který z hohenberských dětí udělal Habsburky, takže jejich majetek mohl být vyvlastněn.
Československé úřady ihned dostaly strach, že se potomci Františka Ferdinanda a jejich služebnictvo pokusí ze zámku Konopiště propašovat cennosti. Děti proto byly při odjezdu ze zámku, který nyní patřil Československé republice, podrobeny přísné prohlídce.
Maxmilián na snímku z roku 1912.
Dobový snímek rodiny Franze Ferdinanda.
Podle vzpomínek jednoho ze služebných si mohly odnést pouze "troje šaty a jedny boty", píší v knize Osud trůnu habsburského Jan Galandauer a Jan Honzík. Na památku si nemohly vzít ani žádnou fotografii svých rodičů. Bratři Ernst a Maxmilián byli odhodláni navždy odejít z Československa, Žofie se rozhodla zůstat. Tím se osudy potomků Františka Ferdinanda rozdělují.
Max a Ernst si za svou novou vlast zvolili Rakousko, kde zákon Hohenbergy za Habsburky nepovažoval. Zůstal jim tam rodový majetek, který byl však v porovnání s tím na českém území nesrovnatelně skromnější. Oba bratři nicméně dostali vlastní panství. V meziválečných letech vystudovali vysokou školu, zůstali věrní monarchismu a po nástupu Hitlera k moci prosazovali Rakousko nezávislé na německé nadvládě. To se jim stalo osudným.
Příchod Němců a roky v koncentračních táborech
Němečtí nacionalisté a nacisté chápali existenci monarchistického hnutí jako velkou překážku pro ovládnutí Rakouska. Monarchisty vedl právě Ernst, který svůj jasný postoj naposledy vyjádřil jen několik dní před tím, než němečtí vojáci za nadšeného hajlování Rakušanů vpochodovali do Vídně. V jedné z kaváren rozbil holí výkladní skříň a strhl z ní fotografii Adolfa Hitlera.
HohenbergovéRod Hohenbergů přivedl na svět svým dekretem císař František Josef I., aby Žofii Chotkové před svatbou s následníkem trůnu dodal dostatečně důstojný šlechtický titul. Současnou hlavou rodu je vévoda Jiří z Hohenbergu, jenž byl za pontifikátu papeže Jana Pavla II. velvyslancem Rakouské republiky při Svatém stolci. Zdroj: Wikipedia |
Nacisté po anšlusu veškerý majetek rodu Hohenbergů zabavili a Ernst i Maxmilián byli zatčeni. Měsíc strávili v cele a na počátku dubna 1938 už stáli na vídeňském Západním nádraží. Tam na ně čekal vlak do koncentračního tábora Dachau. V přeplněném voze se tísnili s dalšími 150 vězni.
Oba bratři táborové podmínky snášeli s neuvěřitelnou vůlí. Dozorci dobře věděli o jejich urozeném původu, a proto Ernst a Maxmilián vždy prováděli ty nejtěžší a nejodpornější práce. "S oběma zacházeli (dozorci) krutě. Zapřáhli je jako zvířata do káry s výkaly. Hnali je od latríny k latríně za stálého bití," vzpomínal po letech rakouský spolkový kancléř a ministr zahraničí Leopold Fiegel.
Bratři podle něj útrapy koncentračního tábora nesnášeli s očekávanou "panskou hrdostí", ale "neotřesitelnou veselou důstojností potomků starého rodu". Se spoluvězni se dělili o jídlo a podle pamětníků byli skvělými kamarády. Během měsíců si v táboře dokázali vydobýt takovou pověst, že pro ně ostatní byli ochotni nasadit i život.
Brzká smrt a dlouhý život Žofie
V Dachau byli až do zimy 1939, kdy je nacisté přesunuli do kamenolomu ve Flossenbürgu. Max se na svobodu dostal na sklonku roku 1940, Ernsta však převezli do koncentračního tábora Oranienburg. I bez svého bratra zde vydržel celé dva roky, na svobodu se dostal až v roce 1943.
Ernst s manželkou na fotografii z roku 1936.
Max po konci války započal kariéru v politické sféře. Obecní rada v Artstettenu ho zvolila starostou. Zabavený majetek mu byl vrácen až v roce 1949. Ve funkci starosty vydržel až do roku 1960. Léta strávená v krutých podmínkách se podle všeho podepsala na obou bratrech. Ernst zemřel v nedožitých 50 letech, Maxmiliánův život pak v 60 letech ukončil infarkt, uvádí stránky projektu franzferdinand.cz.
Žofie se ještě před válkou provdala za hraběte Bedřicha Nostitz-Rienecka. Rod jejího manžela se hlásil k německé národnosti, a její synové proto museli během války narukovat k wehrmachtu. Jeden z nich zemřel v ruském zajetí, druhý zahynul na východní frontě. Žofie se narozdíl od svých bratrů dožila vysokého věku. V 89 letech zemřela na následky infarktu.
Před 100 lety začala první světová válka. Podívejte se na dokument iDNES.cz
