„Epidemie se vymkla kontrole. Nákaza se objevila na nových místech v Guineji, Sieře Leone i Libérii a existuje reálná hrozba, že se rozšíří do dalších oblastí,“ říká Bart Janssens, šéf misí neziskové organizace Lékaři bez hranic.
Zabiják ebolaLéčba eboly je velmi komplikovaná i v moderních podmínkách, natož v chudých západoafrických státech. Bez pomoci humanitárních organizací jsou šance na vymýcení epidemie prakticky nulové. Účinný lék neexistuje, takže lékaři mohou jen mírnit příznaky, dokud nemocný dostatečně nezesílí, aby se s nákazou jeho organizmus vypořádal sám. Lékaři také dohlížejí na to, aby se nákaza nešířila dál. Nemocní jsou izolováni v přísné karanténě. Ebola totiž na rozdíl od řady jiných virů dokáže přežít i mimo tělo hostitele. Předměty, kterých se dotkl nakažený člověk, jsou infekční dokonce ještě po několika dnech. Virus byl nalezen v slzách, krvi, ale i na povrchu kůže infikovaných osob. |
Jako jediní ze zahraničních institucí přicházejí Lékaři bez hranic do přímého kontaktu s infikovanými. Kromě samotné léčby se snaží také vystopovat všechny, s nimiž infikovaný mohl přijít do kontaktu. Snaží se je izolovat a zamezit tak dalšímu šíření nákazy. Jenssens ale varuje, že jsou na hraně svých možností.
Případy nákazy jedním z vůbec nejnebezpečnějších virů, s nímž se kdy lidstvo setkalo, jsou nyní hlášeny již z více než šedesátky míst napříč Guinejí, Libérií a Sierrou Leone. Světová zdravotnická organizace eviduje podle posledních čísel v trojici zemí západní Afriky na 599 případů nákazy od března, kdy se objevil první nemocný. Víc než polovina infikovaných přitom nemoci podlehla.
Počet případů je nejvyšší od roku 1976, kdy byl virus eboly poprvé zaznamenán. Nynější epidemie je tak nevídaná nejen svým rozsahem napříč trojicí států, ale i počtem nakažených. Úmrtnost přitom dosahuje v některých oblastech až devadesáti procent v závislosti na poskytnuté zdravotní péči. Jelikož však účinný lék neexistuje, mohou lékaři u infikovaných pouze mírnit příznaky.
„Dosáhli jsme hranic našich možností,“ varuje Janssens. „Navzdory množství personálu i materiálu, který jsme do trojice zasažených zemí vyslali, nejsme nadále schopni posílat další týmy na nová místa výskytu nákazy,“ vysvětluje v oficiálním tiskovém prohlášení organizace.
Ohledně nákazy koluje řada mýtů, místní se bojí nechat léčit
Podle Janssense lze další šíření nákazy zamezit jen s mimořádným nasazením vlád a humanitárních organizací. „Světová zdravotnická organizace, zasažené země i sousední státy musí zapojit veškeré dostupné prostředky k boji s epidemií tohoto rozsahu. Ebola už není otázkou pouze zdravotnictví nejhůře zasažené Guineje. Týká se celé západní Afriky,“ vyzývá Janssens.
A za pravdu mu dává i Christof Godderis, který zasahuje s Lékaři bez hranic přímo v Guineji. „Je zapotřebí velké mobilizace. Všichni by si měli uvědomit závažnost situace - ať už jde o vládu, nevládní organizace nebo veřejné osobnosti,“ řekl iDNES.cz. „Pouze pokud budou zavedena přísná opatření ze všech stran, tak máme šanci dostat epidemii pod kontrolu,“ dodává.
Navzdory snahám místních i zahraničních organizací jsou obyvatelé zasažených oblastí stále skeptičtí ke zdravotním zařízením i nákaze jako takové. Lidé mají ve zdravotní systém většinou jen malou důvěru. „Největším problémem je, že ohledně epidemie koluje řada mýtů. Lidé tak třeba věří tomu, že jak jednou vejdou do našeho léčebného centra, již jej neopustí,“ vysvětluje Godderis. „V centru, kde působím, se přitom úspěšně vyléčilo v průměru šest z deseti nakažených,“ vyvrací zažité představy.
Stěžejní roli v boji s nákazou tak nyní hraje především osvěta. „Je důležité, aby lidé pochopili, že když se u nich projeví symptomy - vysoká horečka, průjem a zvracení - musí se obrátit na nejbližší zdravotnické zařízení a nechat se léčit. Čím dříve se začnou léčit, tím vyšší šanci mají na přežití,“ zdůrazňuje.
Lékaři bez hranic čelí dosud nevídané epidemii eboly:
