"Myslivec, závodník, muzikant, ale především neobratný řečník," tak podle slovenského deníku Pravda zůstane Slovákům v paměti Ivan Gašparovič, který byl deset let, tedy téměř polovinu doby samostatnosti Slovenska jejich prezidentem. Dodávám pro úplnost, že Slováci si dvakrát Gašparoviče zvolili v přímých demokratických volbách, v nichž nejdříve porazil expremiéra Vladimíra Mečiara a v druhých teprve budoucí premiérku Ivetu Radičovou.
Ivan Gašparovič možná nebyl prezident, na kterého by Slováci mohli být hrdí. Byl dokonce občas prezidentem, za jehož nejen přebrepty, ale především některé politické kroky, jako nejmenování pravicovou většinou v parlamentu řádně zvoleného generálního prokurátora, se mohli i mnozí Slováci stydět. Ale pokud porovnáváme celkový výsledek jeho desetiletého pobytu v Grasalkovičově paláci, protože tam, nikoli na Bratislavském hradě je prezidentské sídlo, tak toho zase tolik nepokazil.
Pohled Luboše Palaty  |
Především pokud srovnáme Gašparovičovo působení s porovnatelným desetiletím českého prezidenta Václava Klause, pak z něj Gašparovič vychází oproti Klausovi jako státník. Začněme už od problematických devadesátých let, za něž se dokázal Gašparovič, tehdy pravá ruku Mečiara, i omluvit. A rozhodně je neopěvoval, jako to v případě své vlády v 90. letech dělal a dělá Klaus.
Gašparovič také jednoznačně podpořil vstup Slovenska do Evropské unie, zatímco Václav Klaus ho po celou dobu svého prezidentství zpochybňoval - což před časem doplnil přiznáním, že v referendu hlasoval proti českému vstupu do Evropské unie.
Gašparovič nikdy zákulisními tahy nevyvolal pád vlády, jako to Klaus udělal uprostřed v případě Topolánkova kabinetu uprostřed českého předsednictví EU a Topolánka pak nenechal dovládnout v demisi dokonce ani do konce předsednictví.
Gašparovič plně podpořil přijetí eura Slovenskem, zatímco Klaus udělal všechno pro to, aby ho Česko nemělo a aby euro Čechům znechutil. Gašparovič sice zrovna nebyl příkladem toho, jak se má prezident chovat k národnostním menšinám ve státě, zvláště ke slovenským Maďarům. Ale nikdy se nesnížil k tomu, aby kvůli Benešovým dekretům něco zásadního blokoval, jako to udělal Klaus v případě Lisabonské smlouvy. A dalo by se pokračovat dále.
Gašparovič možná v očích Slováků snížil prestiž prezidentského úřadu. To je pravda. Václav Klaus však udělal něco mnohem horšího. Vysokou prestiž prezidentského úřadu zneužil pro to, aby s její pomocí zasel do duší a srdcí Čechů své polopravdy a mýty, z nichž mnohé Českou republiku a její místo v Evropě poškodily a poškozují nadále.
Slováci mohou být proto rádi, že těch deset minulých let neprožili s Klausem, ale Gašparovičem.
