"Byl to úžasný pocit," řekl 81letý urostlý muž, který je sice po čtrnácti operacích, ale přesto plný energie.
Posledních třicet let žije v Chocni, předtím byl stejnou dobu ve Svitavách. Dětství strávil v Púchově na Slovensku, odkud se rodina odstěhovala hned po druhé světové válce do Čisté u Litomyšle, kde zakoupila statek.
"Nezbylo v něm vůbec nic, protože v něm předtím sídlila ruská posádka. Rodiče byli dříči, s radostí na něm začali i se svými třemi dětmi hospodařit. Já chodil do Litomyšle do školy, všechno bylo krásné, dokud nepřišel komunistický puč a komunisti začali tlačit na otce, aby podepsal přihlášku do družstva," vzpomíná Milan Gabčan.
Chtěli bojovat letáky i zbraněmi
Ale otec měl podobnou povahu jako sedlák představovaný Radkem Brzobohatým ve filmu Všichni dobří rodáci. Nejenže vstup do družstva odmítal, ale měl i hodně příznivců, kterým sloužil za vzor.
Proto ho komunisté začali skoro každý měsíc vždy na týden zavírat do vězení za neplnění povinných zvyšujících se dodávek mléka, masa a vajec. Otec se pokusil o útěk přes hranice s tím, že se vrátí pro rodinu. Ale na hranici ho zadrželi a šel do vězení. Rodina byla násilně vystěhována do Svitav.
Radikální mladík začal se svým bratrem a kamarády proti komunistům bojovat. Ještě předtím oba bratři prošli výsadkářským kurzem, aby získali zkušenosti, které by se jim mohly hodit v případě aktivního boje.
Vytiskli kolem 1 200 letáků na téma Masarykův humanismus, které rozházeli po celém městě a připravovali se také na aktivní odpor se zbraní v ruce. Když viděli, že lidé ve Svitavách na letáky nereagují, strčili jeden do schránky náčelníkovi StB. A pak už se rozjelo velké pátrání.
StB nakonec všechny zatkla. Jen Milan Gabčan stačil ve výsadkářské uniformě utéct na motorce na Slovensko, kde se skrýval v zemljance. Nakonec ho Státní bezpečnost s pomocí zrádce dopadla. Pětičlennou skupinu odsoudili v roce 1953.
Milan Gabčan- Narozen v roce 1932 v obci Vydrná na Slovensku. - Jeho otec Jan za komunismu vězněn - Za kolektivizace rodina násilně vystěhována z obce Čistá u Litomyšle. - Spolu s bratrem Stanislavem a několika mladými lidmi založil odbojovou skupinu. - Vytiskli kolem 1200 protirežimních letáků. - Před zatčením se ukrýval - Odsouzen 10. září 1953 v Brně na 3 roky vězení. - Přibližně 6 měsíců strávil ve vyšetřovacích vazbách. - Necelé dva roky vězněn - Propuštěn v dubnu 1955 na amnestii. - V roce 1968 členem K 231. - Rehabilitován v roce 1990. - V květnu 2014 obdržel osvědčení za protikomunistický odboj. |
"Mě konkrétně za rozšiřování a rozmnožování letáků s protistátním obsahem, za to, že jsme se spolčili navzájem v úmyslu podvracet státní zřízení i za to, že jsem měl neoprávněně v držení dvě pistole, jednu malorážku a náboje. Zbraní bylo víc, ale to se neprozradilo. Bylo v tom lidí víc než pět, ale my jsme postupovali přesně a důsledně, už v té době jsme počítali s odposlechy, proto když jsem vydával rozkazy, tak při výjezdech na motorce."
Putoval do táborů na západě Čech a těžil uran v jáchymovských dolech.
"První moje práce byla čistit stoky v dole a dostal jsem paratyfus. Měl jsem jen 40 kilo a léčil mne německý osobní lékař Heydricha. Sestřičku neboli lapiducha mi dělal spoluvězeň, mistr světa v hokeji Vladimír Kobranov, který po propuštění trénoval hokejisty v Pardubicích," vzpomíná Milan Gabčan, který měl pověst útěkáře, a proto i zvýšený dozor.
Komunisty měl Havel zakázat, stěžuje si
Za přestupky byl stříhaný dvakrát týdně dohola a za trest dostával nedělní trestné brigády na šachtě.
"Jako provinilci jsme museli jít se samopalníky v zádech na šachtu na rudu. Tehdy stačilo maličko a rozstříleli by vás napadrť. Byla to hrůza, děs, ale člověk si zvykne. Zvláště když mě nikdo čaganem nebil, jenom do mě kopl nebo něco nařídil."
Do civilu se dostal na amnestii prezidenta Antonína Zápotockého v roce 1955. Návrat byl pro něj skoro horší než vězení.
"Z jednoho pekla jsem odešel, a teď začalo druhé. Neustále jsem se musel hlásit na policii. Dokonce jsem se nesměl ani oženit před dosažením plnoletosti mé ženy. Na padesátá léta vzpomínám jako na strašnou dobu, kdy lidé udávali jeden druhého. Třikrát se snažili, abych podepsal spolupráci s StB, ale nepodepsal jsem."
Milan Gabčan zastával funkci místopředsedy Konfederace politických vězňů na Orlickoústecku. Před 20 lety měla organizace 120 členů, nyní osmdesát, ale schází se jich jen asi tři desítky. Listopad 1989 přijal s nadšením, nejen manifestoval a vylepoval plakáty, ale týden dělal zástěnu neboli chránil vlastním tělem Václava Havla.
"Ale nás politické vězně zklamal, hlavně jsme chtěli, aby zakázal komunistickou stranu na pět let," dodal Milan Gabčan.
