Za prastarých dob se Homs stal dějištěm největší vozatajské bitvy všech dob mezi chetitskou armádou a vojsky legendárního faraona Ramesse II. Do křížku se pustilo až šest tisíc spřežení.
Jak pomociČeský červený kříž Distribuce potravin a přikrývek, poskytování zdravotnické pomoci a dodávky léčiv. Charita ČR Cena všech DMS 30 Kč, z nichž 27 Kč jde na pomoc Sýrii. zdroj: MF DNES |
Více než tři tisíce let poté se tu odehrály velké bitvy mezi rebely a vojsky věrnými diktátorovi Bašáru Asadovi. Sice bez válečných vozů, ale zato s použitím dělostřelectva, minometů, granátometů a leteckých náletů. Starobylé město včetně památné citadely je v troskách.
Obklíčení rebelové, kteří v rámci pestré mozaiky rozhádané protiasadovské opozice patřili k nábožensky nejumírněnějším, přes dva roky vzdorovali. Po prvních úspěších se však situace začala otáčet. Museli ustupovat těžkotonážní převaze asadovské armády, až jim nezbývalo víc než jen staré město.
Kapela už buší na bubny
A pak, minulý týden, se odehrálo něco, co posouvá největší válku současnosti na naší planetě do nové fáze. Poprvé se stalo, že se rebelové s vládou dohodli na dočasném příměří, ovšem doplněném o svého druhu kapitulaci.
Utichly tedy zbraně, a nejen to: staré město povstalci předali vládním silám výměnou za poskytnutí bezpečné ústupové cesty ven. Jak se věci dohodly, tak se už i stalo. Na dva tisíce rebelů a civilistů, kteří s nimi žili a bojovali, odtáhlo dohodnutou trasou pryč.
Agentura AP ve své reportáži popsala dění ve městě: "Muži, ženy a děti se vracejí a procházejí rozdrceným starobylým centrem Homsu. Někteří jedou na korbách dodávek, jiní šlapou na kolech, ostatní jdou pěšky. Mládežnická kapela buší na bubny a mává transparenty s Asadovými fotografiemi, aby oslavila jeho vládu.“
Jistěže se v Sýrii a kolem ní děje spousta jiných věcí. Za pár týdnů se například budou na vládou kontrolovaných územích konat prezidentské volby, v nichž to opět – světe, div se – vypadá na Bašára Asada. Tedy s jedním zajímavým rozdílem oproti dřívějšku, kdy na volebních lístcích figurovalo jen Asadovo jméno a možnost volby byla svedena na zakroužkování slova ano, či ne.
Nyní budou na lístku formálně ještě dvě jména. Ovšem šance, že by někdo z těchto dvou víceméně neznámých mužů mohl zabodovat, je minimální už proto, že nemají na rozdíl od diktátora takřka žádnou možnost se prezentovat.
Asad musí jít, říkal kdysi Barack Obama
Ústup v Homsu je pro rebely možná až fatální. Asad tímto vítězstvím může zkonsolidovat svou kontrolu nad koridorem vedoucím z Damašku až k přístavům na středozemním pobřeží. A to mu umožní svá vojska přesunout dál na sever, kde se povstalci ještě drží.
Přitom na začátku rebelie v roce 2011, když ho jeden za druhým opouštěli lidé z jeho úzkého mocenského okruhu, to vypadalo, že jsou jeho dny sečteny. "Asad musí jít," prohlásil tehdy americký prezident Barack Obama. Nešel.
Příčin, proč se mu podařilo uhájit svou pozici, je několik. Klíčovým se jeví loňské rozhodnutí libanonské šíitské milice Hizballáh přispěchat Damašku vojensky na pomoc. Bojovníci této teroristické skupiny jsou zoceleni v letitých bojích s Izraelci.
Expedice do Sýrie pro ně sice nesla určitá rizika, například že přijdou o podporu, či alespoň sympatie sunnitských arabských států. Ale hizballáhovci do toho šli. Asad vždy patřil k jejich štědrým zbrojním sponzorům – a nyní, když se vše obrací v jejich společný prospěch, bude jistě ještě velkorysejší.
Další souvislostí pak je naopak nedostatek zbraní v rukou rebelů. Přestože Barack Obama ještě loni touto dobou naznačoval, že vzhledem k prekérnosti situace jim zbraně brzy dodá, nakonec z toho však nic nebylo. Jeho neochota jakkoli se do věci montovat, byť asadovští hrdlořezové páchají ve velkém zvěrstva na civilistech, vyvrcholila dohodou loni v srpnu.
Asad, podporovaný Ruskem, se zavázal, že se zbaví všech chemických zbraní a výměnou za to se vyhne útoku amerických střel, k čemuž se už schylovalo. Damašský režim vskutku odevzdal přes devadesát procent ze svých arzenálů zbraní hromadného ničení včetně yperitu.
Místo yperitu chlor
Jenže jak v prvním květnovém vydání dokazuje investigativní text v německém týdeníku Der Spiegel, režim objevil skulinu. Seznam chemických zbraní nezahrnuje chlor, což je dáno jeho častým využíváním v průmyslu.
Ve vysokých koncentracích je však tento plyn smrtelný. Proto se uplatnil už v první světové válce. Německý týdeník píše, že od desátého dubna vládní vrtulníky svrhly alespoň už desetkrát kanystry s chlorem na odlehlé pohraniční vesnice v provinciích Idlíb a Hamá. "Damašek se snaží získat převahu nasazením chloru," píše list. Mrtvých bylo sice v každém z případů jen několik, ale stovky lidí utrpěly zranění dýchacích cest.
"Jak zbabělá jsou vaše srdce, moji vozatajové!" praví se v jednom dochovaném textu, v němž faraon Ramesse II. kárá své vozatajstvo po prohrané bitvě u Homsu. Svět se ale od té doby změnil. Dnes můžeme za vrchol zbabělosti považovat bombardování vesnic chemickými zbraněmi. Jenže Asada za to už nikdo nekárá.
