Šestici ponorek s diesel-elektrickým pohonem třídy Collins australské loděnice začaly stavět na počátku devadesátých let. Vzorem byly vysoce ceněné švédské ponorky třídy Västergötland. Zakázku získala státem vlastněná společnost Australian Submarine Corporation (ACS). Mělo se jednat o moderní plavidla využívající futuristické technologie. Cílem bylo postavit pro australské válečné námořnictvo plavidla, která se po dvě desetiletí služby obejdou bez modernizace bojových systémů. Místo toho ACS předávala, navíc s ohromnými zpožděními, plavidla trpící nekonečnou řadou závad hrozících katastrofou.
Trup ponorky ze dřeva
Projektové práce na ponorkách třídy Collins začaly v první polovině osmdesátých let minulého století. Do tendru se přihlásilo několik společností. Z nabídek si Australané nakonec vybrali upravený projekt Västergötland švédského výrobce Kockum. Dodavatelem zbraňových a elektronických systémů se stala společnost Rockwell a roku 1990 začala stavba prvního plavidla.
Ponorka Collins byla spuštěna na vodu roku 1993. Jen co odjeli fotografové, vyzvedly ji silné jeřáby z mělké vody přístavního doku a ponorka putovala zpět do konstrukční haly. Celá ceremonie byla jen divadlem, při kterém například pláty trupu nahradilo černě natřené dřevo. Collins vstoupil do služby až roku 1996 s osmnáctiměsíčním zpožděním. Hned první plavba na otevřeném moři ukázala, že do ponorky zatéká. Inspekce v loděnicích Kockum ukázala, že spoje v přední části trupu mají do vodotěsnosti opravdu daleko. Následovala rekonstrukce Collinse a také úpravy projektu jeho teprve stavěných sesterských lodí. Záhy se ukázalo, že rok a půl zpoždění není v případě třídy Collins mnoho. Ponorka Dechaineux vstoupila do služby se zpožděním 31 měsíců, u lodi Rankin zpoždění činilo těžko uvěřitelných 41 měsíců.
Toto zpoždění přinutilo australské námořnictvo místo moderních lodí používat obstarožní ponorky třídy Oberon. Na jedné z těchto lodí přitom už začínala rekonstrukce na plovoucí muzeum. Australská veřejnost by snad byla ochotna zpoždění při dodávkách nových ponorek omluvit, pokud by došlo k odstranění zásadních závad. K tomu ale nedošlo. Naopak se objevovaly stále nové.
Největší výhodou ponorky je její schopnost operovat, aniž by ji bylo možné odhalit, dokud nezaútočí. Ponorky třídy Collins měly být dvakrát tišší než lodě předcházející třídy Oberon. Zkoušky provedené s Collinsem poté, co přestalo hrozit, že se kvůli netěsnostem potopí navždy, ukázaly, že se při pomalém chodu skutečně jedná o tichý stroj. Jakmile se ale lodní šroub roztočil vyšší rychlostí, hluk začal rychle stoupat, a to až do chvíle, kdy byla naslouchací aparatura ponorky vyřazena z provozu její vlastní hlukovou stopou. Problém se podařilo úspěšně vyřešit. Collins už nebyl hlasitější než Oberon. Na to, že měl být dvakrát tišší, se zapomnělo. Vzápětí se na ponorce Collins zhroutil pohonný systém. Nikoho nenapadlo během dlouhých pobytů plavidla v opravě vypustit z balastních nádrží slanou vodu. Tanky zrezivěly a voda se dostala do dieselů. Biosložky přidávané do nafty vytvářely husté cucky, které ucpávaly přívody paliva do motorů.
Problémy s prosakováním vody navíc neustávaly. Design počítal s průnikem zhruba deseti litrů vody do trupu ponořené ponorky za hodinu. Posádka ponorky Farncamb ale při jednom hlubokém ponoru naměřila stonásobný průsak, tedy tisíc litrů vody za hodinu. Farncamb se rychle vynořil, čímž se patrně na poslední chvíli podařilo zabránit katastrofě. Závadu se nakonec podařilo odstranit, jen aby se objevila další. Periskopy ponorek třídy Collins se při vysunutí chvěly natolik, že následná vibrace ohrožovala strukturální pevnost trupu. Co se týče bojových systémů Rockwell, ukázaly se být zcela nefunkční. Společnost Rockwell zkrachovala, takže náhradu bylo nutné požadovat na zbrojním gigantu Boeing, který ji převzal. Ten původní systémy úplně odstranil a nahradil je svými, kupodivu funkčními.
Roku 1999 vyšetřovací komise konstatovala, že ponorky třídy Collins nejsou upotřebitelné v bojových podmínkách a jejich provoz je hazardem s životy posádek. Přišlo se také na to, že ve srovnání s původním rozpočtem se vše prodražilo o 40 milionů australských dolarů. Experti navrhli stavbu ještě nedokončených ponorek zastavit a dokončené sešrotovat, ale jejich návrh neprošel. Šestice ponorek tedy zůstává ve službě organizované podle vzorce 10+2, tedy na deset let služby dva roky v docích. Loděnice ACS nedávno vydala tiskovou zprávu, ve které označuje za úspěch současný provoz tří ponorek třídy Collins, zatímco další tři stojí v docích.
Hůř už být nemůže? Omyl
Při hledání náhrady za neúspěšné lodě třídy Collins se australské námořnictvo zaměřilo mimo jiné do Evropy. Jejich pozornost upoutaly ponorky třídy S80, zvané také "europonorka". Má jít o nejpokročilejší zbraňový systém svého druhu, zatím má ale projekt S80 problém vůbec se udržet na hladině.
Španělští inženýři slíbili vyvinout plavidlo s doposud nevídanou mírou nezávislosti pohybu pod hladinou. Tu má zaručit uzavřený pohonný systém, vycházející z druhoválečných německých ponorek profesora Waltera. Práce začaly roku 2009, první ze čtyř ponorek měla španělská marina převzít roku 2015. Už teď je ale jasné, že se celý projekt zpozdí o dvanáct, pravděpodobněji ale o čtyřiadvacet měsíců. Aniž by některá ponorka třídy S80 vstoupila do služby, cena jednoho plavidla se z původních 1,756 miliardy eur zvýšila na 2,212 miliardy eur a navyšování nákladů není ještě zdaleka konec.
Zkoušky provedené s první ponorkou třídy S80, Isaac Peral, ukázaly v květnu 2013 nepříjemnou věc. Supermoderní ponorka se prostě a jednoduše neudrží na hladině. Španělští admirálové si totiž vyžádali úpravy původního projektu. Ty vyústily ve vzrůst výtlaku nové ponorky, aniž by došlo k odpovídající změně dalších parametrů a ztrátě bezpečné plovatelnosti. Pokud by se Isaac Peral jednou ponořil pod hladinu, už by se vlastní silou nedokázal vynořit.
Inženýři v loděnici Navantia vypočetli, že trup ponorky bude třeba prodloužit o několik metrů. Rozpočtáři tuto informaci rozšířili o fakt, že každý přidaný metr trupu vyjde na 7,5 milionu eur. To je za znovuobjevení Archimédova zákona značně vysoká částka a nelze se divit, že se novináři začali pídit po příčině tak fatální chyby v konstrukci. Oficiální vysvětlení zatím chybí, nejmenovaný vysoký důstojník španělského námořnictva ale uvedl, že za vším může být chybně umístěna desetinná čárka v některém z mnoha konstrukčních výpočtů.
Australané i Španělé si z martyria spojeného se snahou vyvinout vlastní průlomový design ponorky nakonec vzali stejné ponaučení. Na stavbu nových ponorek bude dohlížet osvědčená americká loděnice General Electric. Uštěpačné jazyky ale už teď varují například před riziky souvisejícími s převodem stop a palců do metrického systému.
Ponorky společnosti Australian Submarine Corporation:
