Cílem je podle nejvyšších míst nejen chránit zdraví pijáků, ale i snížit kriminalitu. "V posledních letech zaznamenáváme ustavičný růst zločinů páchaných v nestřízlivém stavu. Jejich počet jen loni vzrostl o více než osm procent," uvedl podle ruských médií na resortní poradě ministr vnitra Vladimir Kolokolcev.
Ruské záchytky, dokud ještě fungovaly, podléhaly ministerstvu vnitra. To je však na podzim 2011 zrušilo a přenechalo péči o opilce samosprávám a občanským sdružením. Teď společně s ministerstvem zdravotnictví navrhuje vládě znovu vybudovat záchytky ve městech s více než 100 000 obyvateli.
Obnovit záchytky navrhoval již pár měsíců po jejich zrušení hlavní expert ministerstva zdravotnictví Jevgenij Brjun. Argumentoval mimo jiné tím, že alkoholiků je v Rusku podle úředních údajů nejméně 1,7 milionu a dalších 1,3 milionu lidí svou závislost tají, nemluvě o tom, že asi dvě pětiny Rusů a Rusek prostě příliš pijí.
Vnitro o opilce přišlo v rámci policejní reformy, která měla strážce pořádku zbavit přebytečných úkolů. Bezprostřední záminkou ke skoncování s policejními záchytkami se stal skandál v sibiřském Tomsku, kde zemřel místní novinář, jehož během novoročních svátků zmlátil na záchytce mladý strážce pořádku. Nejspíše právě bezmocnost spoutané oběti vedla policistu k tomu, aby si na ní vylil zlost.
Peníze do ponožek
Tisk však bil na poplach, že v ruském klimatu a při ruské spotřebě tvrdého alkoholu hrozí smrt tisíců lidí na ulicích. "Ruské záchytky sice hrubě porušují lidská práva, odporují ústavě, mezinárodnímu právu a několika federálním zákonům, ale nechat lidi bez pomoci nelze," apeloval liberální list Vedomosti.
První takové zařízení se v Rusku objevilo už v roce 1902 jako útulek, kde podnapilí mohli přijít k sobě, místo aby zmrzli na ulici. V roce 1940 záchytky přešly pod ministerstvo vnitra v čele s obávaným Lavrentijem Berijou a byly součástí represivního systému.
Záchytky se natolik staly prvkem ruského života, že se dostaly i na stránky knih a na plátna kin. Například film "A když se ráno probudili...", natočený podle stejnojmenné povídky Vasilije Šukšina, je založen na vyprávění osmi hrdinů, od traktoristy po profesora, kteří se ráno probudí na záchytce a pokoušejí se rozpomenout, jak se tam dostali.
Takového osudu mohli být za dřívějších dob ušetřeni jen nositelé řádů Hrdina Sovětského svazu a Hrdina socialistické práce, vojáci, policisté, agenti tajné policie KGB, prokurátoři, zahraniční diplomaté, těhotné ženy a invalidé. Jinak snad každý občan věděl, že nepropité peníze si má honem schovat do ponožek, protože jen ty mu spolu se spodním prádlem na záchytce zůstanou.
