O zdravé miminko se zdravotní sestry v opavském Dětském centru Čtyřlístek naposledy staraly loni začátkem roku. Od té doby se v bývalém kojeneckém ústavu neobjevilo, děti určené k adopci míří hned po narození přechodně do pěstounských rodin a odtud pak k adoptivním rodičům.
Náhradní rodinná péčeOsvojení Pěstounská péče Pěstounská péče na přechodnou dobu |
I když však pěstounů přibývá, stále jich je málo. "Jsme pořád stejně naplnění a přetížení. Zdravé děti už se u nás neobjevují, ale narostl počet rizikových miminek. Ještě mezi pěstouny není taková škála specialistů," uvádí ředitel Čtyřlístku Petr Fabián.
Jde o děti, které prošly závažným infektem, děti drogově závislých matek, miminka, která prodělala krvácení do mozku, i děti s postižením.
V působnosti opavského magistrátu je momentálně 74 pěstounských rodin, v celém kraji je těchto rodin 1 424. Jejich počtem se kraj řadí do čela České republiky. Přesto úřady avizují: pěstouny stále hledáme.
"Dětí, které nemají rodinu, je mnoho," upozorňuje náměstek ostravského primátora Martin Štěpánek. Ostrava, ale i další města proto oprašují kampaň Dejme dětem rodinu, jejímž cílem je najít pro děti bez rodičů náhradní rodinu.
V dětských domovech a kojeneckých ústavech v kraji momentálně zůstává na šest set dětí. "Všem dětem s nařízenou ústavní výchovou je potřeba nalézt vhodné pěstouny. Většina žadatelů má představu o jednom až dvou dětech předškolního věku, maximálně s drobným zdravotním omezením jako brýle nebo astma.
Děti, kterým je třeba zprostředkovat náhradní rodinu, jsou ale vyššího věku, vícečlenné sourozenecké skupiny, děti se zdravotním omezením," uvedla mluvčí krajského úřadu Petra Špornová. Loni lidé v kraji podali 123 žádostí o pěstounskou péči a 72 žádostí o pěstounství na přechodnou dobu. Zpravidla uspěje 60 procent. Čtvrtina vezme žádost zpět, zbytek nesplní podmínky.
Pěstouni musí překonat spoustu obtíží. Do péče dostávají děti týrané, různě zanedbané. Obtížná je i administrativa. "Člověk potřebuje pevné nervy. To, co předchází tomu, než děti dostanete, i to, co následuje, je náročné. Jen jít s dítětem k lékaři, když nejste jeho zákonný zástupce, je oříšek," popisuje Gabriela Mrkvová.
S manželem mají už tři roky v péči dvě dívenky z dolnobenešovského Klokánku. "Bez dětí je život poloviční, proto jsme se rozhodli pro pěstounství," vysvětlila Mrkvová.
Zda se někdy podaří najít pěstouny pro všechny děti v ústavech, je velkou neznámou. "Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že je to těžké. Britové s pěstounstvím začali v 60. letech a teď se vracejí k menším dětským domovům. Chybí jim na deset tisíc pěstounů," míní například Petr Fabián z Dětského centra Čtyřlístek. Dánský model zase kombinuje pěstounskou, komunitní a ústavní péči – individuálně, podle potřeb dítěte.
