Možná ani hollywoodští scenáristé by si takový příběh nevymysleli. Nechybí v něm nic: Emoce, obětování, láska, zrada a nakonec i happyend.
Přesně takový byl život železničáře Karla Košvance, kterého téměř 70 let po válce ocenili titulem Spravedlivý mezi národy. Ocenění převzala Košvancova dcera Vlasta Rypáčková, neboť statečný muž přežil válku jenom o pět let.
První transporty
Zatímco český národ tiše trpěl pod nacistickým jařmem, Karel Košvanec první transporty Židů do Terezína v roce 1941 nesledoval ze založenýma rukama. Jako železničář viděl odvlečené lidi, z nichž mnozí mu do ruky vtiskli dopisy pro své blízké. Košvanec je přečetl a dozvěděl se z nich, v jakých podmínkách Židé žijí.
Po zbytek války pak pronikal do terezínského ghetta, kam nosil potraviny a dopisy. Riskoval život svůj i svých blízkých, aby ulehčil vězněným lidem.
Košvanec zasvětil do pašování celou rodinu. Zatímco manželka Marta doma vykrmovala prase, mlela mouku a na černém trhu sháněla potraviny, Košvanec v doprovodu dcery Vlasty jezdil z bydliště v Nových Kopistech do Terezína. Po nocích se pak plížil do ghetta. Tam se blíže seznámil s Evou Roubíčkovou, šestnáctiletou Židovkou, které se rozhodl nadále pomáhat.
Badatelé Ondřej Klípa (vlevo) a Petr Zemánek, kteří příběh rodiny Karla Košvance zdokumentovali, společně s Košvancovou dcerou Vlastou Rypáčkovou na předávání ocenění Spravedlivý mezi národy.
„Košvanec byl určitě ve své schopnosti proniknout mezi strážemi dost zručný. Bylo to často předmětem obdivu vězněných Židů, jak Eva Roubíčková zaznamenala ve svém deníku. Jako místní obyvatel znal také velmi důvěrně terén a okolní osídlení. Asi tedy dobře věděl, jakým místům a lidem je potřeba se vyhnout a naopak,“ vysvětluje badatel Ondřej Klípa ze Sdružení Post Bellum. Klípa na Košvancův příběh narazil v zápiscích židovky Evy Roubíčkové, k němuž se náhodou dostal. Sám pak celý zpletitý příběh zrekonstruoval a s pomocí Post Bellum i zveřejnil.
Košvanec vydržel do ghetta pašovat věci po celou válku. Od Židů a jejich příbuzných v Praze dostával zlato, které měnil za potraviny. Tak se mu povedlo sehnat třeba sádlo, med, citrony a také tehdy nesmírně vzácné cigarety.
„Byl zázrak, že se Košvancova aktivita neprozradila ani na straně židovské, ani venku, na straně 'árijské' Riziko vzrůstalo také tím, jak se židovští spolupracovníci Košvance měnili, jelikož byli postupně posílání na smrt do Polska. Nakonec se nočních předávek musela zhostit Eva Roubíčková sama,“ popisuje Ondřej Klípa tehdejší situaci.
Táta Židům, Židé tátovi
Košvancova dcera Vlasta je poslední žijící přímou pamětnicí tehdejších událostí. Na otcovy výpravy do ghetta vzpomíná jako na neuvěřitelné riziko. „Jednou tam uvízl, nemohl se skrz stráže dostat zpátky. Byl v pasti. Židé v Terezíně mu tenkrát sehnali žlutou Davidovu hvězdu, kterou mu našili, aby nevyčníval. Tím ho sami zachránili,“ vzpomíná Vlasta Rypáčková.
Spravedlivý mezi národy Velvyslanec Izraele Gary Koren předává ocenění Vlastě Rypáčkové, dceři Karla Košvance. Titul Spravedlivý mezi národy, který in memoriam obdržel Karel Košvanec, uděluje od roku 1963 Izrael lidem nežidovského původu, kteří prokazatelně pomohli Židům před holokaustem. Do dneška jej obdrželo přes 100 Čechů. Termín Spravedlivý mezi národy je ale starší. Židé jím označovali lidi, kteří se i přes jinou víru řídili Božími zákony. |
Nepřekvapí, že vztah mezi Košvancem a některými Židy, zejména mladou Židovkou Evou Roubíčkovou, za ta léta přerostl ve více než přátelský. To pokračovalo i po válce, kdy se hrdina stýkal s rodinami, kterým ulehčil útrapy v ghettu. Doma prý dokonce hrozil rozvod. Bohužel, příběh Karla Košvance se 28. dubna roku 1950 uzavřel. Den před svatbou své dcery Vlasty zemřel.
Spekulace se zlatem
Jako by snad štěstí, které se Košvancových po celou válku drželo, rodinu opustilo, když se přestěhovali do Liberce. Po Karlovi zůstalo doma trocha židovského zlata, které po osvobození Terezína už nestačil vyměnit za jídlo.
Marta se jej pokusila v roce 1957 ve státní výkupně zlata prodat. Jejich bývalý soused z Kopist ale rodinu udal. Komunisté pak Košvancovy obvinili z takzvané spekulace a obohacování se na úkor obětí fašismu.
Marta Košvancová strávila dva roky v pracovním táboře na Slovensku. Veškerý majetek rodiny navíc propadl státu
„Byla to velká křivda. Maminku a celou rodinu tehdy strašně zostudili. Když se pak vrátila domů, měla o 20 kilo míň,“ podotýká Vlasta Rypáčková.
Alespoň morální satisfakce se rodina dočkala až v roce 1994. „Tehdy soud rozsudky zrušil s odůvodněním, že šlo o prodej zcela legálním způsobem, celková hodnota předmětů byla velmi nízká a část z nich byly navíc rodinné památky nabyté ještě před válkou,“ vysvětlil badatel Ondřej Klípa.
