Jak jste vlastně materiál popisující válečnou hru wehrmachtu našel v archivu historické služby francouzského ministerstva obrany?
Jezdím do Francie od roku 2007, zabývám se československo-francouzskými vztahy ve 30. letech, šířeji v celém meziválečném období. V té problematice výrazně vystupuje vzájemná zpravodajská spolupráce. Ke studiu pramenů ve Francii mě přivedla výrazná disproporce mezi dochovanými materiály - v Československu proběhla v několika vlnách důsledná skartace. V květnu 1938, v době mobilizace v témže roce na podzim, poslední živelná v noci ze 14. na 15. března 1939.
Jak zničit ČSR v roce 1937?Unikátní objev odkryl válečnou hru německých nacistů |
Jaké materiály českoslovenští zpravodajci skartovali?
Likvidace byla důsledná, ničilo se zejména to, co už bylo "mrtvé" nebo nevyužitelné pro práci vojenského zpravodajství - tedy 2. oddělení Hlavního štábu československé branné moci. "Živé" materiály, především evidenci tajné agentury, s sebou odvezla 14. března 1939 do Londýna skupina jedenácti zpravodajských důstojníků (v čele s Františkem Moravcem, pozn. red.).
Nechtěl jsem se smířit s myšlenkou, že by důležité doklady o úrovni poznatků vojenského zpravodajství o nacistickém Německu jako o hlavním soupeři úplně zanikly. Vyšel jsem z dohody o sdílení informací mezi našimi zpravodajci a Francouzi z roku 1935, na jejímž základě probíhala rozsáhlá a podrobná spolupráce a komparace informací. Dospěl jsem k tomu, že existuje určitá šance ty materiály vystopovat, pokud se dochovaly. Z určitých náznaků jsem věděl, že se tato informace do Francie dostala.
Historik Karel Straka z Vojenského historického ústavu
Kde jste zprávu našel?
Nepodařilo se mi to hned při prvních výjezdech, ale až na přelomu loňského listopadu a prosince, kdy jsem se dostal k dokumentům, které pojednávaly o cvičení na mapách a velkých manévrech reichswehru a wehrmachtu za celé meziválečné období. Mezi nimi byla i agenturní zpráva z Československa o té válečné hře v Bad Liebensteinu. Měli jsme už dříve určité náznaky, že dokument existoval, ale nikdo ho neznal v té úplnosti. To je to novum, to nejcennější, co máme k dispozici - úplný záznam.
O těch náznacích jste už dříve psal v publikaci věnující se historii československé armády. Můžete je rozvést?
Nejobsáhlejší zmínka, která dokládala existenci takového materiálu, byla pomnichovská zpráva o činnosti 2. (zpravodajském - pozn. red.) oddělení hlavního štábu ve 30. letech. V ní některé základní údaje toho dokumentu byly zmíněny. Autoři zprávy se ale omezili na nejnutnější údaje, rozsáhlý celek nebyl k dispozici. Zásadní na něm je, že prozrazuje hodně o úrovni plánování v Německu a předpokladech chování ostatních okolních států.
Získání té úplné dokumentace také vedlo k upřesnění, do jakého období nacisté hru situovali?
Je pravda, že dokud byla k dispozici jen základní informace o německém plánu, pracovali jsme s tím, že je hra zasazená do období jara 1938. Podle autentického znění kompletního materiálu je znát, že se jednalo o sedmatřicátý rok. Tam skutečně došlo k posunu o rok.
Scénář měl být takový, že Němci vpadnou do Československa preventivně, pro případ, že Francie bude chtít napadnout Německo - aby nacisté neměli v zádech francouzského spojence a potenciální druhou frontu?
Ano. Vstupní modelová situace byla ta, že se Francie chystá potrestat Německo za to, že v březnu 1936 obsadilo demilitarizované pásmo v Porýní. To byla výchozí situace s tím, že na západě docházelo k určitým akcím francouzské armády proti německému území a současně Němci monitorovali shromažďování většiny československé armády v oblasti českých zemí. A právě proto, aby někoho neměli v zádech, chtěli rychlou akcí "vyřídit" Československo.
Co Polsko, s nímž válečná hra také počítala?
Němci dlouhou dobu trpěli obavou z Polska. Už desítky let je vcelku známá věc, že Pilsudski (maršál, který stál v čele Polska od převratu v roce 1926 do své smrti v roce 1935, pozn. red.) pomýšlel na preventivní válku proti Německu. Vztah těchto dvou zemí byl kvalitativně jiný než mezi Německem a Československem: meziválečné Polsko mělo dřívější ryze německá území, geograficky oddělovalo východní Prusko od integrálního německého území. Československo se až na některé zanedbatelné prostory nacházelo v historických hranicích českých zemí. Tudíž v našem případě neexistoval prvoplánový spor o území.
Polská armáda plánovala řadu let preventivní válku proti Německu, k níž nedošlo, protože se vztahy Německa a Polska kvalitativně změnily. Časem toto nebezpečí - z německého pohledu - odpadlo a jediným závažným protivníkem ve střední Evropě zůstalo Československo. V nalezené štábní hře Polsko vystupuje jako pasivní, vyčkávající činitel, hranici s ním kryje pět divizí landswehru. Plánovači předpokládali, že Polsku bude vyčkávat a podle situace vyjednávat o případném zisku z kořisti. Akce ze strany Polska se neobávali.
Při mnichovské krizi už Polsko zaujalo vyloženě protičeskoslovenský postoj...
Ukázalo se, že se situace podle německých předpokladů z roku 1936 i vyvíjela, v reálu se navíc Poláci vyloženě připravili na ozbrojenou akci proti Československu. Své územní nároky byli v září 1938 připraveni podpořit vojenskou silou, u československých hranic se shromáždila celá operační skupina Śląsk, která na počátku října obsadila těšínskou oblast.
Štábní hra, kterou jste objevil, obsahuje prvních pět dní konfliktu. Jak se "válka" vyvíjela?
Vyústění konfliktu v těch pěti úvodních dnech obsažené není. Němci počítali s hlavní obranou československé armády zhruba na linii Plzeň - Rakovník - Praha, s oporou o tok Labe a dál do východních Čech. Je zajímavé, že nepočítali s výraznější defenzivou na státních hranicích. Ne, že by se tam vůbec nemělo bojovat, ale hlavní linie, kterou předpokládali, se kryla s obrannou linií, kterou pokládala za optimální francouzská vojenská mise v Československu, která dala základ zdejšímu obrannému plánování.
Je to shoda náhod?
Na to nedokážu dát jednoznačnou odpověď. Nabízí se otázka, jestli to byl jen předpoklad německých vojáků coby profesionálů, že se na této hlavní linii bude československá armáda bránit, protože oni sami by se na ni bránili, nebo jestli znali naše operační plány, které do poloviny 30. let skutečně předpokládaly takový způsob obrany. Pokud by Němci uvažovali na základě poznatků opatřených agenturně z Československa, byla by to pochopitelně mnohem horší varianta. Ale zase v dobu, kdy se odehrávala tahle válečná hra, už tenhle plán v Československu byl neaktuální a defenziva se orientovala vyloženě na obranu území jako celku včetně pohraničí, pokud možno co nejblíže státní hranice. Tam už byly důvody více politické než vojenské.
Říkáte, že vyústění simulovaného konfliktu neznáme. Znamená to, že model s pozdějším vývojem neexistuje, nebo může být ještě někde v archivech?
To bych fabuloval, ale tahle autentická zpráva skutečně pokračování neměla. Kdyby nějaké pokračování existovalo a naši zpravodajci jej získali, nepochybně by to Francouzům sdělili. Ale už tenhle předaný pětidenní scénář byl velmi vypovídající. Hlavní štáb naší branné moci ani Francouzi do té doby takový dokument neměli. Tohle bylo skutečně poprvé, co dostali plán s konkrétním rozdělením sil - co bude jako kryt na západě, co půjde jako úderné uskupení proti Československu, co zůstane na hranici s Polskem. Do té doby hlavní štáb a Francouzi mohli jen fabulovat, co by se mohlo dít, ale v tomhle dokumentu získali konkrétní doklad, co si německé vedení představuje, jak by to mohlo udělat. Je tedy otázkou, jestli na to skutečně měli, jestli nebylo přání otcem myšlenky. Tvorba plánů a realita jsou dvě odlišné věci.
Dá se to srovnat s jinými poznatky, které českoslovenští zpravodajci kdy získali?
Ve své době to bylo přelomové zjištění. Do té doby ani potom se už nikdo v Československu k informaci s takovým strategickým rozměrem nedostal - tedy pominu-li zjištění, kdy má proběhnout okupace českých zemí, z 11. března 1939. Zpravodajský aparát v Německu pracoval velmi dobře, výkonné byly hlavně sicherheitsdienst (zpravodajská služba SS a NSDAP) a gestapo. Bylo čím dál obtížnější pronikat k utajovaným skutečnostem. To nebyla jen zkušenost československá, ale i polská, francouzská, sovětská a dalších zemí.
Jaké byly hlavní směry německého útoku?
V téhle době se ještě nepřipouštěla klešťová varianta, známá z uvažování v době Mnichova (útok z Rakouska na jižní Moravu a ze Slezska proti severu Moravy s cílem obklíčit československou armádu v Čechách, pozn. red.). Válečná hra nepracovala s tím, že by Rakousko bylo už v německé moci. Vycházelo se z existujícího stavu, jeden hlavní směr byl veden z oblasti Bavorska proti Praze, další směřoval tamtéž přibližně z oblasti severočeských výběžků, šluknovského a rumburského, třetí směr je zakreslen v prostoru severně od Orlických hor.
S jakým záměrem nacisté tyto tři směry zvolili?
V té oblasti Náchodska měla vojska pronikat směrem na Pardubice nebo Hradec Králové, pak se stočit na jih a přetnout strategické komunikace spojující východní a západní část státu. Mělo to svou logiku, protože tam byla jediná výkonnější železniční trať ze západu na východ. Němci si byli dobře vědomi toho, že Československo nemá na svém území výkonnou železniční síť, která by umožňovala rychle přesouvat vojska mezi jednotlivými válčišti. Proto chtěli tuhle strategickou komunikaci co nejdříve doslova přeseknout.
Zajímavý je i operační směr Bavorsko-Praha, protože ten se v roce 1938 měl stát z rozhodnutí Hitlera hlavním útočným směrem. Je vidět, že nějaký takový předpoklad existoval už na úrovni roku 1936.
Bylo součástí té štábní hry i zhodnocení vývoje konfliktu na dalších frontách, tedy francouzsko-německé a maďarsko-slovenské, respektive československé?
Všeobecně, co se týče Slovenska, hrálo Maďarsko důležitou roli. Oni předpokládali, že československá armáda, pokud bude chtít válčit po boku Francie, stáhne většinu sil do českých zemí. Očekávali, že Slovensko bude odkryté a že by maďarská armáda měla dobré podmínky pro postup na strategickém směru Budapešť-Brno.
Na západě se počítalo s postupnou francouzskou mobilizací a shromažďováním sil a německé velení si vcelku věřilo, že ztratí jen levý břeh Rýna. Že to dřívější demilitarizované pásmo padne a že Německo opře hlavní obrannou linii o Rýn jako takový. Očekávali, že francouzskou armádu udrží do té doby, než bude zničeno Československo, což se stane co nejrychleji, aby se mohla většina sil přesunout proti západu a pokračovat v boji s Francií. Čehož se zase obávali Francouzi. Ačkoliv československou armádu znali, předpokládali, že německé materiální a lidské přesile podlehne příliš rychle, že celá masa německých vojsk bude přesunuta proti Francii a tam dojde k rozhodujícímu boji. Tedy že konflikt nezůstane izolován na československo-německý střet, ale že se rozroste do širší evropské války, jako se to stalo v první světové válce.
