"Bylo to excelentní. Zavřel jsem oči a skočil. Povedlo se," říká seržant Gerwin Stangl z rakouské horské brigády. Je spokojený, nedávno měl totiž v horách nehodu. Prodělal třicet metrů dlouhý pád na skalní stěně, ale se šťastným koncem.
Ze závoduNoc z úterý na středu strávili závodníci v lese. Stany pořadatel letos nepovolil. Ve středu na týmy čeká porce dalších 25 kilometrů a několik úkolů. |
Závod, který odstartoval v pondělí pod vrcholem Pradědu, pokračuje dvoudenní královskou etapou. Během ní urazí tříčlenné týmy přes 50 kilometrů horskou krajinou. Zdolávají skály, rokle, potoky, nocují venku a plní řadu obtížných speciálních disciplín. Veškerou výbavu a výstroj pro přežití, včetně jídla a pití, si nesou s sebou na zádech.
Asi nejatraktivnějším úkolem, které musely zatím tříčlenné armádní týmy splnit, byla disciplína pojmenovaná příznačně "Skok smrti". Celé družstvo se nejprve po zledovatělých skalách doslova vydrápe na vrcholek a při výstupu hledá indicie. Z nich je potřeba sestavit nahoře dlouhý kód pro další postup.
Ta poslední kombinace čísel a písmen je však ukryta v obří síti, zavěšené dole. Nezbývá, než sebrat odvahu a skočit do třicetimetrové hloubky.
"Náročnost je v tom, že úkol vyžaduje po vojácích nejen fyzický výkon, ale i uvažování. A to při extrémních úkolech není jednoduché. Dochází tam ke zkratkovitému jednání, že něco špatně zapíší, špatně nahlásí," popisuje hlavní rozhodčí David Ullrich.
To už se ale na římse odhodlává ke skoku další závodník. "Skoč, skoč," povzbuzují ho týmoví kolegové i pozorovatelé. Tři, dva jedna... Odraz je však příliš slabý a závodník místo v síti padá na laně do stromků na skalách.
"Pocit to byl zvláštní, adrenalin, čekal jsem pád do sítě, ale ten nepřišel. Spadl jsem do stromků, ale nic mi není a budu pokračovat dál," komentuje svůj "skok smrti" Ondřej Hejdánek z družstva 24. základny dopravního letectva ve Kbelích.
Závodníky trápí nedostatek sněhu
Týmy on-linePostup soutěžních týmů lze sledovat na mapě on-line na speciálních internetových stránkách pořádájící Univerzity obrany. ON-LINE MAPA |
Z dvacítky týmů se podaří úkol se skokem úspěšně splnit jen polovině. Nezbývá než pokračovat, na odpočinek není čas.
Letošní jubilejní dvacátý ročník závodu je kvůli počasí náročnější než jindy. Při dlouhých přesunech závodníci totiž obvykle putují na lyžích, letos však leží dostatek sněhu jen ve vrcholových partiích Jeseníků a jindy rychlé odpočinkové sjezdy do údolí a přesuny mezi kontrolními stanovišti musí závodníci urazit pěšky.
"Komplikuje nám to fakt, že nemůžeme jet na lyžích, v tom jsme dobří," tvrdí jeden z favoritů Miroslav Šroler z Centra zabezpečení munice v Týništi nad Orlicí. Jeho tým se pokouší o třetí celkové vítězství v řadě.
A mnoho sil seberou i náročné úkoly na trati, jako například další disciplína pojmenovaná "Totem". Při té celý tým nejprve vyšplhá po více jak třicetimetrovém vzrostlém smrku až k vrcholu. Žádná stoupací železa, nebo smyčky. Jen pahýly větví. Každý z trojice má přitom svůj vlastní úkol.
Zatímco první se musí postavit na nevelkou desku na samotném vrcholku a zazvonit na zvonek, zbylí dva se postupně odpojí a po lanech natažených ve výšce se musí dostat k jiným stromům. Na všechno mají závodníci jen deset minut.
"Bolí mě celé ruce, bylo to navíc zmrzlé," shrnuje své bezprostřední dojmy Vladislav Sklenár z družstva brněnské Univerzity obrany. Úkol zvládli, ale musí si chvilku odpočinout. "Fyzické a psychické vyčerpání ověří naši odolnost a také profesionální připravenost," dodává další člen brněnského týmu Jakub Pacina.
Podívejte se, jak vypadal závod v roce 2012:
30. ledna 2012 |
