Prvních jedenáct měsíců žila Anička jako běžné mimino a batole. Pak ovšem její matka nastoupila do vězení a výchovu děvčete převzal ústav.
O dva roky později si ji odtud odvedla pěstounka. Právě tyto "odchody" do rodiny se nyní mají odehrávat stále častěji, postupně pěstouni ústavy prakticky nahradí.
Zatím je jich však málo a proto Ministerstvo práce a sociálních věcí zahájilo ve Zlínském kraji náborovou kampaň.
"Schází nám především pěstouni pro početné sourozenecké skupiny, děti s postižením nebo třeba poruchami chování," uvedla krajská radní pro sociální věci Taťána Valentová Nersesjan.
V ústavech žije asi 150 dětí
Podle statistik počet dětí v ústavech ve Zlínském kraji klesá, poslední čtyři roky průměrně o 50 každý rok. Momentálně je v regionu v ústavech zhruba sto padesát dětí.
Z těch nejmenších, tedy mladších než tři roky, jdou už nyní dvě třetiny přímo k pěstounům.
Pěstounská péčeDíky zákonu o sociálněprávní ochraně dětí, který v zemi platí skoro rok, pomáhá s péčí o děti více než stovka profesionálních pěstounů. Jejich úkolem je nahradit kojenecké ústavy po dobu, kdy se pro dítě hledá nové zázemí. Pak přicházejí ke slovu adoptivní rodiny, kterých stále přibývá. Od ledna totiž mají nárok na lepší služby i vyšší odměny - nově posuzované jako plat. |
Stát v regionu shání dva druhy lidí. Jednak ty, kteří se budou o dítě starat dlouhodobě, ale také ty, kteří budou kdykoliv ve dne i v noci připravení přijmout nového člena rodiny, takzvané profesionální pěstouny.
Dítěti mají dát lásku, zázemí a naučit ho důvěřovat. Nesmí ho však na sebe citově vázat.
"Pěstouni mi říkají, že dítě jen zahřejí a pustí dál. To je správný přístup," tvrdí dětský psycholog Miloslav Kotek z Brna, který budoucí profesionály školí.
"Musí respektovat, že pro dítě nejsou rodičem, mají je naučit jak navázat vztah, ale přitom nesmí zastupovat ten rodičovský. Ten mají naopak upevňovat," dodal Kotek.
I to se dá na příběhu Aničky ukázat. Teprve pěstounka ji vzala na návštěvu za matkou.
"Ústav to udělat nemohl, takže se dva roky neviděly. Pro Aničku to bylo složité, ani matka ale netušila, jak s ní po té době mluvit," popsala pěstounka Hana Jurajdová.
Až se vrátí, bude to slečna
S péčí o dítě trest ženy nesouvisí, o dcerku má zájem. Jenomže až se vrátí, bude z Aničky pětiletá slečna.
"Musím jim pomoci, aby znovu navázaly vztah. Pro Aničku je maminka jen jedna, vyprávíme si o ní, prohlížíme jejich společné fotky," řekla Jurajdová.
Léta zaběhnutý systém, který využíval ústavní péči, se stát snaží zbourat už rok.
Jde o to, že pokud dítě musí z vlastní rodiny odejít, může čas, kdy se pro něho hledá rodina náhradní nebo se upravují poměry v té vlastní, strávit v běžně fungující rodině.
To ovšem předpokládá existenci pěstounů. Těch na přechodnou dobu je momentálně ve Zlínském kraji 13, což je třetí nejvyšší počet v zemi.
Školení, testy i návštěvy v domácnostech
Celý záměr dost spoléhá na zdravý rozum všech zúčastněných. Právě proto se mohou splnit temné představy odpůrců, ale stejně tak může fungovat bez větších problémů. Kritici třeba varují, že podmínky pro pěstouny jsou příliš mírné a školení je krátké. Zákon ukládá 72 hodin.
"To je ale jen zákonné minimum. Dřív nebyla stanovená ani hodina, přesto pěstouni byli," tvrdí Valentová Nersesjan.
Kdo se chce profesionálním pěstounem stát ve Zlínském kraji, musí počítat se čtyřmi celodenními školeními, další tři setkání jsou víkendová.
"Podstatné je upozornit je na úskalí a problémy, které s dětmi přijdou. Musí vědět co čekat a jak si s tím poradit," uvedl Kotek.
Další desítky hodin zaberou psychotesty nebo šetření v domácnosti budoucího pěstouna, kam se odborníci několikrát vrátí.
Šéfka kojeneckého ústavu: Hlavně to neuspěchat
Příprava tak zabere rok nebo i déle. Stává se totiž, že lidé v určité fázi potřebují čas, aby si utřídili myšlenky a rozhodli, jestli mají pokračovat.
Lidé z oboru jsou přesto skeptičtí. Dlouhá desetiletí bylo nutné, aby o děti pečovali lidé, kteří mají odborné vzdělání, minimálně středoškolské. Zařízení navíc musí splňovat řadu velmi přísných pravidel.
"Mám strach, aby se to neuspěchalo. Pokud se jen proto, aby se dodržel plán, naberou lidé, kteří roli pěstouna nezvládnou, ty děti na to velmi doplatí," myslí si ředitelka Kojeneckého a dětského centra ve Valašském Meziříčí Dagmar Stárková.
Třeba záměr hledat budoucí pěstouny na úřadech práce podle ní není správný.
Je to forma zaměstnání
Měsíční odměna pro pěstouna na přechodnou dobu se pohybuje kolem 20 tisíc korun, podle toho, kolik dětí má v péči, jestli jsou zdravé nebo s postižením.
Pobírá jej i v době, kdy dítě nemá. Přijít totiž může každým okamžikem. "Je to forma zaměstnání. Jestli je člověk profesionálním pěstounem, nebo o děti pečuje v ústavu, dostává za to plat," míní Valentová Nersesjan.
Také Anička je nyní u své pěstounky na přechodnou dobu. Podle pravidel by tak spolu měly zůstat maximálně dvanáct měsíců.
Jsou ovšem důkazem toho, že se dá najít řešení, které je pro konkrétní dítě nejlepší, a také, že není nezbytné, aby dítě vystřídalo několik pěstounů. Anička s Jurajdovou zůstane až do doby, než se vrátí k matce.
